Job 15
1 Then responded Eliphaz the Temanite, and said:
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 Should, a wise man, answer unreal knowledge? or fill, with the east wind, his inner man?
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3 Disputing with discourse that doth no good, or with speech, wherein is no profit?
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4 But, thou, wouldst take away reverence, and wouldst attain unto meditation before GOD.
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5 For thine own mouth would teach thine iniquity, and thou wouldst choose the tongue of the crafty.
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6 Thine own mouth shall condemn thee, and, not I, And, thine own lips, shall testify against thee.
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7 The first of mankind, wast thou born? Or, before the hills, wast thou brought forth?
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 In the secret council of GOD, hast thou been wont to hearken? Or canst thou attain for thyself unto wisdom?
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 What knowest thou, that we know not? [What] understandest thou, and the same, is not with us?
Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10 Both hoary and venerable, are among us, one mightier than thy father in days!
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11 Too small for thee, are the consolations of GOD? or a word spoken gently with thee?
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12 How doth thine own heart carry thee away, and how thine eyes do roll!
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13 For thy spirit, replieth against GOD, and thou bringest forth—out of thy mouth—words!
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14 What is a mortal, that he should be pure? or that righteous should be one born of a woman?
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 Lo! in his holy ones, he putteth not confidence, and, the heavens, are not pure in his eyes:
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16 How much less when one is detested and corrupt, a man who drinketh in—like water—perversity.
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 I will tell thee—hear me, Since this I have seen, I must needs declare it.
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18 Which, wise men, tell, and deny not [that which is] from their fathers.
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19 To them alone, was the earth given, and no alien passed through their midst:
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20 All the days of the lawless man, he, doth writhe with pain, and, the number of years, is hidden from the tyrant;
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21 A noise of dreadful things, is in his ears, In prosperity, the destroyer cometh upon him;
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22 He hath no confidence to come back out of darkness, he, being destined to the power oft the sword;
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23 A wanderer, he, for bread, [saying] Where [is it]? He knoweth that, prepared by his own hand, is the day of darkness;
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24 Distress and anguish shall startle him, It shall overpower him, like a king ready for the onset:
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 Because he had stretched out—against GOD—his hand, and, against the Almighty, had been wont to behave himself proudly;
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 He used to run against him with uplifted neck, with the stout bosses of his bucklers;
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27 For he had covered his face with his fatness, and had gathered a superabundance on his loins;
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28 And had inhabited demolished cities, houses, wherein men would not dwell, that were destined to become heaps.
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 He shall not be rich, nor shall his substance continue, neither shall their shadow stretch along on the earth;
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30 He shall not depart out of darkness, his young branch, shall the flame dry up, and he shall depart, by the breath of his own mouth!
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 Let no one trust in him that—by vanity—is deceived, for, vanity, shall be his recompense;
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32 Before his day, shall it be accomplished, with, his palm-top, not covered with leaves;
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 He shall wrong—like a vine—his sour grapes, and shall cast off—as an olive-tree—his blossom.
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34 For, the family of the impious, is unfruitful, and, a fire, hath devoured the tents of bribery;
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35 Conceiving mischief, and bringing forth iniquity, yea, their inmost soul, prepareth deceit.
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
