Job 14
1 Man that is born of a woman, is of few days, and full of trouble:
Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
2 As a flower, he cometh forth—and fadeth, He fleeth also as a shadow, and continueth not.
Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
3 And yet upon such a one as this, hast thou opened thine eye? And, him, wouldst thou bring into judgment with thee?
A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
4 Who can bring a clean thing out of an unclean? Not one!
Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
5 If determined am his days, the number of his months, is with thee, Fixed times for him, thou hast appointed and he cannot go beyond.
Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
6 Look sway from him, that he may rest, Till he shall pay off, as a hireling, his day.
Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
7 Though there is—for a tree—hope, —if it should be cut down, that, again, it will grow, and, the tender branch thereof, will not cease;
O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
8 If its root, should become old in the earth, and, in the dust, its stock should die:
By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
9 Through the scent of water, it may break forth, and produce branches like a sapling,
Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
10 Yet, man, dieth, and is prostrate, Yea the son of earth doth cease to breathe, and where is he?
Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
11 Waters, have failed from, the sea, and, a river, may waste and dry up;
Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
12 So, a man, hath lain down, and shall not arise, until there are no heavens, they shall not awake, nor be roused up out of their sleep.
Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
13 Oh that, in hades, thou wouldst hide me! that thou wouldst keep me secret, until the turn of thine anger, that thou wouldst set for me a fixed time, and remember me: (Sheol h7585)
Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
14 If a man die, can he live again? All the days of my warfare, would I wait, until my relief should come: —
Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
15 Thou shouldst call, and, I, would answer thee, —For the work of thine own hand, thou shouldst long.
Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
16 For, now, my steps, thou countest, Thou wilt not pass over my sin:
Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
17 Sealed up in a bag, is my transgression, and thou hast glued over mine iniquity.
Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
18 But, in very deed, a mountain falling, will lie prostrate, or, a rock moved out of its place:
Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
19 Stones, have been hollowed out by waters, the floods thereof wash away the dust of the earth, and, the hope of mortal man, thou hast destroyed:
Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
20 Thou dost overpower him utterly, and he departeth, Disfiguring his face, so, hast thou sent him away.
Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
21 His sons, come to honour, and he knoweth it not, Or they are brought low, and he perceiveth it not of them.
Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
22 But, his flesh, for himself, is in pain, and, his soul, for himself, doth mourn.
Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
