Job 13
1 Lo! all [this], hath mine own eye seen, —Mine ear hath heard and understood it:
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 Just as ye know, I too, know, I, fall not short, of you.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 But indeed, I, unto the Almighty, would speak, and, to direct my argument unto GOD, would I be well pleased.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 For, in truth, ye, do besmear with falsehood, Worthless physicians, all of you!
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 Oh that ye would, altogether hold your peace, and it should serve you for wisdom!
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Hear, I pray you, the argument of my mouth, and, to the pleadings of my lips, give heed: —
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Is it, for God, ye would speak perversely? And, for him, would ye speak deceit:
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Even, for him, would ye be partial? Or, for GOD, would ye [so] plead?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Would it be well, when he searched you out? Or, as one might jest with a mortal, would ye jest, with him?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 He will, severely rebuke, you, if ye are secretly partial.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Shall not, his majesty, overwhelm you? and, the dread of him, fall upon you?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Are not your memorable sayings, proverbs of ashes? Breastworks of clay, your breastworks?
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Quietly let me alone, that, I, may speak out, then let come on me, what may.
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 In any case, I will take up my flesh in my teeth, and, my life, will I put in my hand:
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Lo! he may slay me, [yet], for him, will I wait, —Nevertheless, my ways—unto his face, will I show to be right:
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 Even he, will be on my side—unto salvation, For, not before his face, shall any impious person come.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Hear ye patiently my speech, and be my declaration in your ears.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Lo! I pray you, I have set forth in order a plea, I know that, I, shall be found right.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Who is it that shall contend with me? For, now, if I should hold my peace, why! I should breathe my last!
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Only, two things, do thou not with me, then, from thy face, will I not hide me: —
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Thy hand—from off me, take thou far away, and, thy terror, let it not startle me!
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Then call thou, and, I, will answer, Or I will speak, and reply thou unto me.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 How many are mine iniquities and sins? My transgression and my sin, let me know!
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Wherefore, thy face, shouldst thou hide? Or count me, as an enemy to thee?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 A driven leaf, wilt thou cause to tremble? Or, dry stubble, wilt thou pursue?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 For thou writest, against me, bitter things, and dost make me inherit the iniquities of my youth;
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 And thou dost put—in the stocks—my feet, and observest all my paths, Against the roots of my feet, thou dost cut out a bound;
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 And, a man himself, as a rotten thing, weareth out, as a garment which the moth hath eaten.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
