Acts 8
1 And, Saul, was taking pleasure with them in his death. Moreover there arose, in that day, a great persecution against the assembly which was in Jerusalem; [and], all, were scattered abroad throughout the countries of Judaea and Samaria, except the apostles.
Saul pak přivolil k usmrcení jeho. I přišlo v ten čas veliké protivenství na církev, kteráž byla v Jeruzalémě, a všickni se rozprchli po krajinách Judských a Samařských, kromě apoštolů.
2 Howbeit reverent men assisted at the burial of Stephen, and made great lamentation over him.
I pochovali Štěpána muži pobožní, a plakali velmi nad ním.
3 But, Saul, went on to lay waste the assembly, along the houses, going in, and, dragging off both men and women, was
Saul pak hubil církev, do domů vcházeje, a jímaje muže i ženy, dával je do žaláře.
4 They, indeed, therefore, who were scattered abroad, passed through, telling the good-news of the word;
Ti pak, kteříž se byli rozprchli, chodili, kážíce slovo.
5 And, Philip, going down unto the city of Samaria, proclaimed unto them the Christ.
A Filip všed do města Samaří, kázal jim Krista.
6 And the multitudes began to give heed unto the things that were being spoken by Philip, with one accord, when they heard him, and saw the signs which he was working.
I pozorovali zástupové jednomyslně toho, což se pravilo od Filipa, slyšíce a vidouce divy, kteréž činil.
7 For, from many who had impure spirits, shouting with a loud voice, they were going out, and, many that were paralysed and lame, were cured.
Nebo duchové nečistí z mnohých, kteříž je měli, křičíce hlasem velikým, vycházeli, a mnozí šlakem poražení a kulhaví uzdraveni jsou.
8 And there came to be great joy in that city.
A stala se radost veliká v tom městě.
9 But, a certain man named Simon, was already in the city, practising magical arts, and astonishing the nation of Samaria, —saying that himself was someone great:
Muž pak nějaký, jménem Šimon, před tím v tom městě čáry provodil, a lid Samařský mámil, pravě se býti nějakým velikým.
10 Unto whom all were giving heed, from small even to great, saying—This, is the Power of God, which is called Great.
Na něhož pozor měli všickni, od nejmenšího až do největšího, říkajíce: Tentoť jest Boží moc veliká.
11 And they were giving heed to him, because that, for a considerable time, with his magical arts, he had astonished them.
Pozor pak měli na něho, proto že je za mnohý čas mámil čáry.
12 But, when they believed Philip telling the good news concerning the kingdom of God, and the name of Jesus Christ, they proceeded to be immersed, both men and women.
A když uvěřivše Filipovi zvěstujícímu o království Božím a o jménu Ježíše Krista, křtili se muži i ženy,
13 And, Simon himself also, believed; and, having been immersed, was in constant attendance on Philip, —and, beholding signs and great works of power coming to pass, was astonished.
Tedy i ten Šimon uvěřil, a pokřtěn byv, přídržel se Filipa, a vida zázraky a moci veliké činěné, děsil se.
14 And the Apostles who were in Jerusalem, hearing that Samaria had welcomed the word of God, sent out unto them Peter and John;
Uslyšavše pak v Jeruzalémě apoštolé, že by Samaří přijala slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana.
15 Who, indeed, going down, prayed for them, that they might receive Holy Spirit; —
Kteříž přišedše, modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého.
16 For, not yet, had it, upon any one of them, fallen, but, only, to begin with, they had been immersed into the name of the Lord Jesus.
(Nebo ještě byl na žádného z nich nesstoupil, ale pokřtěni toliko byli ve jménu Pána Ježíše.)
17 Then, proceeded they to lay their hands upon them, and they were receiving Holy Spirit.
Tehdy vzkládali na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.
18 But Simon, seeing that, through means of the laying on of the hands of the Apostles, the Spirit was being given, offered unto them money,
I uzřev Šimon, že skrze vzkládání rukou apoštolských dává se Duch svatý, přinesl jim peníze,
19 Saying—Give unto me also this authority, —in order that, on whomsoever may lay my hands, he may receive Holy Spirit.
Řka: Dejte i mně tu moc, ať, na kohož bych koli vzložil ruce, přijme Ducha svatého.
20 And Peter said unto him—Thy silver, with thee, go to destruction! Because, the free-gift of God, thou didst suppose could, with money, be obtained!
I řekl jemu Petr: Peníze tvé buďtež s tebou na zatracení, proto že jsi se domníval, že by dar Boží mohl býti zjednán za peníze.
21 Thou hast neither part nor lot in this matter; for, thy heart, is not upright before God.
Nemáš dílu ani losu v této věci; nebo srdce tvé není upřímé před Bohem.
22 Repent, therefore, from this thy baseness, and entreat of the Lord—whether, after all, the purpose of thy heart shall be forgiven thee;
Protož čiň pokání z této své nešlechetnosti, a pros Boha, zda by odpuštěno bylo tobě to myšlení srdce tvého.
23 For see that thou servest as a gall-root of bitterness, and a bond of unrighteousness.
Nebo v žluči hořkosti a v svazku nepravosti tebe býti vidím.
24 And Simon, answering, said—Entreat ye, in my behalf, unto the Lord; that, nothing, may come upon me, of the things whereof ye have spoken!
I odpověděv Šimon, řekl: Modltež vy se za mne Pánu, aby na mne nepřišlo něco z těch věcí, kteréž jste mluvili.
25 They, therefore, having fully borne witness, and spoken the word of the Lord, began their return unto Jerusalem, and, unto many villages of the Samaritans, were they telling the glad tidings.
Oni pak osvědčovavše a mluvivše slovo Páně, navrátili se do Jeruzaléma, a ve mnohých městečkách Samaritánských kázali evangelium.
26 And, a messenger of the Lord, spake unto Philip, saying—Arise, and be journeying along southward, unto the way that goeth down from Jerusalem unto Gaza, —the same, is desert.
Anděl pak Páně mluvil k Filipovi, řka: Vstaň a jdi ku polední straně na cestu, kteráž vede od Jeruzaléma do Gázy, kteréž jest pusté.
27 And, arising, he journeyed. And lo! a man of Ethiopia, a eunuch, one in power under Candace queen of the Ethiopians, who was over all her treasure [who] had come to worship in Jerusalem;
I vstav, šel. A aj, muž Mouřenín, kleštěnec, komorník královny Mouřenínské Kandáces, kterýž vládl všemi poklady jejími, a byl přijel do Jeruzaléma, aby se modlil,
28 And was returning, and, sitting in his chariot, and was reading the prophet Isaiah.
Navracoval se, na voze svém sedě, a četl Izaiáše proroka.
29 And the Spirit said unto Philip—Go near, and join thyself unto this chariot!
I řekl Duch Filipovi: Přistup, a přiviň se k vozu tomu.
30 And, running near, Philip heard him reading Isaiah the prophet, and said—Dost thou, then, understand what thou art reading?
A přiběh Filip, slyšel jej, an čte Izaiáše proroka. I řekl: Rozumíš-liž medle, co čteš?
31 And, he, said—How indeed should be able—unless someone shall guide me? And he called upon Philip, to come up and sit with him.
A on řekl: Kterakž bych mohl, leč by mi kdo vyložil? I prosil Filipa, aby vstoupil a seděl s ním.
32 Now, the passage of Scripture which he was reading, was, this: —As a sheep, unto slaughter, was he led, and, as a lamb, before him that sheareth it, is dumb, so, he openeth not his mouth.
Místo pak toho písma, kteréž četl, toto bylo: Jako ovce k zabití veden jest, a jako beránek němý před tím, kdož jej střiže, tak neotevřel úst svých.
33 In his humiliation, his judgment was taken away, —his generation, who shall describe? because, his life, is taken away from the earth.
V ponížení jeho odsouzení jeho vyhlazeno jest, rod pak jeho kdo vypraví, ačkoli zahlazen byl z země život jeho?
34 And the eunuch, making answer unto Philip, said—I pray thee! Of whom, is the prophet saying this? of himself, or, of some different person?
A odpovídaje komorník Filipovi, dí: Prosím tebe, o kom toto mluví prorok? Sám-li o sobě, čili o někom jiném?
35 And Philip, opening his mouth, and beginning from this scripture, told him the glad tidings of Jesus.
Tedy otevřev Filip ústa svá, a počav od toho písma, zvěstoval jemu Ježíše.
36 And, as they were journeying along the way, they came unto a certain water, —and the eunuch saith—Lo! water! What doth hinder my being immersed?
A když jeli cestou, přijeli k jedné vodě. I řekl komorník: Aj, voda. Proč nemám býti pokřtěn?
I řekl Filip: Věříš-li celým srdcem, slušíť. A on odpověděv, řekl: Věřím, že Ježíš Kristus jest Syn Boží.
38 And he commanded the chariot to stand still; and they went down, both, into the water, both Philip and the eunuch, —and he immersed him.
I rozkázal státi vozu, a sstoupili oba do té vody, i Filip i komorník. I pokřtil ho.
39 But, when they came up out of the water, the Spirit of the Lord caught away Philip, and the eunuch saw him no more; for he was going on his way rejoicing.
A když vystoupili z vody, Duch Páně pochopil Filipa, a neviděl ho více komorník; nebo jel cestou svou, raduje se.
40 Now Philip was found at Azotus; and, passing through, he was telling the glad tidings unto all the cities, until he came unto Caesarea.
Filip pak nalezen jest v Azotu; a chodě, kázal evangelium všechněm městům, až přišel do Cesaree.
