Acts 27
1 Now, when it was determined that we should sail for Italy, they proceeded to deliver Paul, and certain other prisoners, unto a centurion by name Julius, of an Augustan band.
A když bylo již usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, poručen jest i Pavel i někteří jiní vězňové setníku, jménem Juliovi, kterýž byl nad houfem Augustovým.
2 And, going on board a ship of Adramittium, about to sail unto the places along the coast of Asia, we put to sea, there being with us, Aristarchus, a Macedonian of Thessalonica;
Tedy všedše na lodí Adramyttenskou, abychom se plavili podle krajin Azie, pustili jsme se na moře. A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky.
3 and, on the next day, we put into Zidon, —and Julius, treating Paul, kindly, gave him leave to go unto his friends and refresh himself;
Druhý pak den připlavili jsme se k Sidonu. A tu Julius přívětivě se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k přátelům, u nich měl pohodlí.
4 and, from thence putting out to sea, we sailed under the lee of Cyprus, because the winds were contrary;
A berouce se odtud, plavili jsme se podle Cypru, protože byl vítr odporný nám.
5 and, sailing across the sea which is off Cilicia and Pamphylia, we came down to Myra, a city of Lycia.
A tak přeplavivše se přes moře Cilické a Pamfylické, přišli jsme do města Myry, kteréž jest v krajině, jenž slove Lycia.
6 And the centurion, there, finding a ship of Alexandria sailing for Italy, put us therein.
A tu našed setník bárku Alexandrinskou, kteráž měla plouti do Vlach, uvedl nás na ni.
7 And, for a good many days sailing slowly, and getting with difficulty over against Cnidus, the wind not suffering us to get on, we sailed under the lee of Crete, over against Salmone;
A když jsme za mnoho dní znenáhla se plavili a sotva připlouli proti Gnidum, a vítr nám bránil přiblížiti se k zemi, i podjeli jsme Krétu podle Salmóny.
8 and, with difficulty coasting it, we came to a certain place called Fair Havens, near to which was the city of Lasea.
A sotva ji pomíjeti mohše, přijeli jsme na jedno místo, kteréž slove Pěkný břeh, od kteréhožto nedaleko bylo město Lasea.
9 And, when a considerable time had passed, and sailing was already dangerous, because, even the Fast, had already gone by, Paul began to advise,
Když pak drahný čas přešel, a již bylo nebezpečné plavení, (neb již byl i půst pominul, ) napomínal jich Pavel,
10 saying to them—Sirs! I perceive that, with damage and great loss, not only of the cargo and of the ship, but even of our persons, shall the voyage certainly be attended.
Řka k nim: Muži, vidím, že s velikým ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí, ale i životů našich toto plavení bude.
11 But, the centurion, by the master, and by the shipowner, was more persuaded than by the things which, by Paul, were spoken.
Ale setník více věřil správci lodí a marináři, nežli tomu, co Pavel pravil.
12 And, the harbour being, incommodious, to winter in, the more part, advised to put to sea from thence, if by any means they might be able to reach Phoenix, to winter, [which was] a harbour of Crete, looking north-east and south-east.
A když nebylo tu příhodného přístavu, kdež by pobyli přes zimu, mnozí tak radili, aby se předce pustili odtud, zda by jak mohli, přijedouce do Fenicen, přes zimu tu pobýti na břehu Kréty, kterýž leží k větru nešpornímu a k větru více než západnímu.
13 And, a south wind blowing softly, supposing they had secured their purpose, weighing anchor, they began to sail close in shore along Crete.
A když počal vítr víti od poledne, majíce za to, že se budou umíněnou cestou držeti, i nahodilo se jim, že jeli blízko Kréty.
14 But, after no long time, there beat down from it a tempestuous wind, called Euraquilo, —
Po neveliké pak chvíli zdvihl se proti nim vítr bouřlivý půlnoční, kterýž slove Euroklydon.
15 and, the ship being caught and we not being able to bring her head to the wind, we let her go, and were borne along.
A když lodí zachvácena byla a nemohla odolati proti větru, pustivše ji po větru, tak jsme se vezli.
16 And, running under the lee, of some small island, called Cauda, we were able, with difficulty, to make ourselves masters of the boat, —
A přiběhše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti člun u bárky.
17 which, hoisting up, they began to use, helps, under-girding the ship; and, fearing lest, on the sand-bank of Africa, they should run aground, lowering the gear, so, were they borne along.
Kterýžto zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpečné, spustivše člun, tak se plavili.
18 But, we being exceedingly tempest-tossed, on the next day, they began to throw [cargo] overboard;
A když bouře vichrová námi velmi zmítala, na druhý den, což bylo v lodí nákladů, metali ven.
19 and, on the third day, with their own hands, the tackling of the ship, they cast away.
A třetí den i to nádobí bárce potřebné svýma rukama vyházeli jsme.
20 And, neither, sun nor stars, appearing for many days, and, no small tempest, lying upon us, in the end, all hope that we should be saved, began to be taken from us.
A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní, a bouře vždy větší nastávala, již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata.
21 But, when they had been, long without food, then, Paul, standing in the midst of them, said—Ye ought, indeed, Sir! yielding to me, not to have sailed away from Crete, to get this damage and loss. …
A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni, tedy stoje Pavel uprostřed nich, řekl: Měli jste zajisté, ó muži, uposlechnouce mne, nehýbati se od Kréty, a tak uvarovati se nebezpečenství tohoto a škody
22 And, now, I recommend you to be of good courage; for, loss of life, shall there be, none at all, from among you, —only the ship.
A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; neboť nezahyne žádný z vás, kromě bárky samé.
23 For there stood by me this night, belonging unto the God whose I am, unto whom also I am doing divine service, a messenger,
Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím,
24 saying—Be not afraid, Paul! for, before Caesar, must thou needs stand. And lo! God hath granted to thee as a favour, all them who are sailing with thee.
Řka: Neboj se, Pavle, před císařem máš státi, a aj, dalť jest tobě Bůh všecky, kteříž se plaví s tebou.
25 Wherefore, be of good courage, Sirs; for I believe in God—that, so, it shall be, according as it hath been told me.
Protož buďte dobré mysli, muži; neboť já věřím Bohu, žeť se tak stane, jakž jest mi mluveno.
26 Upon a certain island, however, must we needs be wrecked.
Mámeť se pak dostati na nějaký ostrov.
27 And, when, the fourteenth night, had come, and we were being driven to and fro in the Adriatic, about midnight, the sailors suspected that some country was, nearing, them;
A když již byla čtrnáctá noc, a my se plavili po moři Adriatickém, okolo půlnoci, domnívali se plavci, že by se jim okazovala krajina nějaká.
28 and, sounding, they found twenty fathoms, —and, going a little further, and again sounding, they found fifteen fathoms.
Kteřížto spustivše do vody olovnici, nalezli hlubokost dvadcíti loktů; a odjevše odtud maličko, opět spustivše olovnici, nalezli hlubokost patnácti loktů.
29 And, fearing lest haply, on rocky places, we should be wrecked, out of stern, cast they four anchors, —and began praying that day might dawn.
A bojíce se, aby na místa skalnatá neuhodili, spustivše z bárky čtyři kotve, žádali, aby den byl.
30 But, when, the sailors, were seeking to flee out of the ship, and had lowered the boat into the sea, by pretext, as though out of the prow they had been about to reach anchors,
Chtěli pak marináři utéci z bárky, pustivše člun do moře, pod zámyslem, jako by chtěli od předku lodí kotve roztahovati,
31 Paul said unto the centurion, and unto the soldiers—Except, these, abide in the ship, ye yourselves, cannot be saved!
I řekl Pavel setníkovi a žoldnéřům: Nezůstanou-li tito na lodí, vy nebudete moci zachováni býti.
32 Then, the soldiers cut away the ropes of the boat, and let her fall off.
Tedy žoldnéři utínali provazy u člunu, a pustili jej, aby pryč plynul.
33 And, until day was about to dawn, Paul continued to beseech one and all to take some food, saying—This day is, the fourteenth day, that, suspense, fasting, ye are completing, —having helped yourselves, to nothing.
A když již dnělo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, řka: Již jest tomu dnes čtrnáctý den, jakž očekávajíce, trváte lační, nic nejedouce.
34 Wherefore, I beseech you to take some food, —for, this, lays a foundation for your safety; for, of no one of you, shall a hair of the head perish.
Protož prosím vás, abyste pojedli pro zachování vašeho zdraví; neb žádného z vás vlas s hlavy nespadne.
35 And, having said these things, and taken a loaf, he gave thanks unto God before all, and, breaking it, began to eat.
A to pověděv, vezma chléb, díky vzdával Bohu přede všemi, a rozlomiv, počal jísti.
36 And, all becoming, of good cheer, they also, helped themselves to food.
A tak potěšeni byvše všickni, pojedli i oni.
37 Now we were, in the ship, in all, about seventy-six souls.
Bylo pak nás všech osob na lodí dvě stě sedmdesáte a šest.
38 And, when they were satisfied with food, they began lightening the ship, casting out the wheat into the sea.
A nasyceni jsouce pokrmem, oblehčovali bárku, vysýpajíce pšenici do moře.
39 And, when day came, they could not recognise, the land; but perceived, a certain bay, having a beach, —upon which they were minded, if they could, safely to bring the ship.
A když byl den, nemohli země viděti, než okřídlí nějaké znamenali, ano má břeh, k němuž myslili, kdyby jak mohli přistáti s lodí.
40 And, casting off the anchors, they let them go into the sea, —at the same time, loosening the lashings of the rudders, and, hoisting up the foresail to the wind, they made for the beach.
A vytáhše kotvy, pustili se po moři, rozpustivše také provazy pravidl; a zdvihše plachtu k větru, táhli se k břehu.
41 But, falling into a place where two seas met, they ran the ship aground; and, the foreship sticking fast, remained immoveable, while, the stern, began to break up, from the violence [of the waves].
Ale když trefili na to místo, kdež se dvoje moře schází, tu se zastavila lodí. A přední konec lodí uváznutý stál, nehýbaje se, zadní pak konec lámal se násilím vln.
42 Now, the soldiers counsel, turned out to be, that they should kill, the prisoners, lest any one should swim out and escape;
Tedy žoldnéři radili setníkovi, aby vězně zmordovali, aby jim některý vyplyna, neutekl.
43 but, the centurion, being minded to bring Paul safely through, hindered them of their purpose, and ordered such as were able to swim, to cast themselves overboard and, get first to the land, —
Ale setník chtěje zachovati Pavla, nedal toho učiniti. I rozkázal těm, kteříž mohli plynouti, aby se pustili nejprv do moře a vyplynuli na zem,
44 and, the rest, some, on planks, and, some, on other things from the ship, …and, so, it came to pass, that, all, were brought safely through, on to the land.
Jiní pak aby na dskách plynuli a někteří na těch kusích lodí. I takž se stalo, že všickni zdraví vyšli na zemi.
