Acts 26
1 And, Agrippa, to Paul, said—It is permitted thee, on thine own behalf, to be speaking. Then Paul, stretching forth his hand, went on to make his defence.
Agrippa vyzval Pavla: „Pověz, co můžeš uvést na svou obhajobu!“Pavel pozvedl ruku po způsobu řečníků a začal:
2 Concerning all things of which I am accused by Jews, King Agrippa, I have been counting myself happy, that, before thee, am I about, this day, to be making my defence;
„Jsem rád, králi Agrippo, že se mohu hájit proti obžalobám židů právě před tebou.
3 especially, as thou art, well-versed, in all the Jewish customs and questions. Wherefore, I beseech thee, patiently, to hear me.
Vím, že znáš dobře židovské zvyky i sporné otázky. Chci ti vše vyložit od začátku, a tak tě prosím o trpělivost.
4 My manner of life, then, from my youth, which, from its commencement, was formed among my nation, even in Jerusalem, know all Jews,
Už v mládí jsem přišel do Jeruzaléma a všichni se tam na mne pamatují. Musejí připustit, že jsem patřil k nejhorlivější skupině našeho náboženství, k farizejům.
5 inasmuch as they were aforetime observing me, from the outset, —if they please to bear witness, —that, according to the strictest sect of our own religion, I lived, a Pharisee.
6 And, now, for the hope of the promise, unto our fathers, being brought to pass by God, am I standing to be judged, —
A vlastně i dnes stojím před soudem proto, že pevně držím to nejlepší, co vyznávají farizejové: že totiž Bůh splní sliby, které dal našim otcům, když mu budeme všichni vytrvale sloužit.
7 unto which [hope], our twelve-tribed nation, with intensity, night and day, rendering divine service, is hoping to attain—concerning which hope, I am being accused by Jews, O King!
8 What! incredible, is it judged with you, that, God the dead doth raise?
Možná, že vám to připadá absurdní, ale opravdu věřím, že Bůh vzkřísí mrtvé.
9 I, therefore, imagined to myself, that, against the name of Jesus the Nazarene, it was needful, many hostile things, to bring about, —
Tehdy jsem se ovšem i já domníval, že musím všemi prostředky bojovat proti učení Ježíše z Nazaretu,
10 which also I did in Jerusalem, yea and, many of the saints, I myself, in prisons, shut up, —the authority, from the High-priests, having received: and, when they were to be put to death, I brought against them my vote;
a byl jsem při tom v Jeruzalémě nejhorlivější. Velekněží mne zplnomocnili, abych Ježíšovy následovníky vyhledával, zatýkal a dával uvěznit. Vždy jsem byl pro to, aby byli odsouzeni k smrti.
11 and, throughout all the synagogues, ofttimes punishing them, I would fain have compelled them to defame; and, being excessively maddened against them, I went on to pursue them as far as even the outlying cities.
Dával jsem ty lidi bičovat v synagogách a nutil je, aby veřejně tupili svou víru. Byl jsem jako posedlý a začal jsem je pronásledovat i v jiných městech.
12 Among which things, being on a journey unto Damascus, with the authority and commission of the High-priests,
Tak jsem se také vypravil s plnou mocí od velekněží do Damašku.
13 at mid-day, on the road, I saw, O King, from heaven, above the splendour of the sun, shining around me, a light, and [around] them who, with me, were journeying;
A tu na cestě, ačkoliv to bylo v pravé poledne, nás zalilo světlo, proti kterému se polední slunce zdálo stínem.
14 and, when we were all fallen to the ground, I heard a voice, saying unto me, in the Hebrew language—Saul! Saul! why, me, art thou persecuting? It is hard for thee, against goads, to be kicking!
V úleku jsme se vrhli na zem a ke mně promluvil hlas v hebrejštině: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? Proč biješ hlavou proti zdi?‘
15 And, I, said—Who art thou, Lord? And the Lord said—I, am Jesus, whom, thou, art persecuting!
Zeptal jsem se: ‚Kdo jsi, pane?‘a on mi odpověděl: ‚Já jsem Ježíš, proti kterému se stavíš.
16 But rise and stand upon thy feet; for, to this end, have I appeared unto thee, —To appoint thee an attendant and a witness, both of the things as to which thou hast seen me, and of those as to which I will appear unto thee:
Ale teď vstaň a poslouchej: Jak jsi mne horlivě pronásledoval, tak horlivě mne budeš vyznávat. Budeš svědkem toho, žes mne potkal, a všeho, co ti ještě ukáži.
17 Rescuing thee from among the people, and from among the nations, unto whom, I, am sending thee—
Budu tě chránit před lidmi, židy i pohany, mezi kterými ti dávám nesnadný úkol:
18 To open their eyes; that they turn from darkness unto light, and the authority of Satan unto God, that they may receive remission of sins, and an inheritance among them who have been made holy by the faith respecting me.
Budeš jim otevírat oči oslepené hříchem, aby přestali tápat ve tmě, kde vládne satan a aby vešli do Božího světla. Všem, kdo ve mne uvěří, odpustím hříchy a dám jim místo mezi svým lidem, který usiluje o nový způsob života podle mé vůle.‘
19 Wherefore, O King Agrippa, —I became not disobedient unto the heavenly vision;
Jistě uznáš, Agrippo, že jsem nemohl odmítnout tak zřetelný pokyn z nebe.
20 But—both to them in Damascus, first, and in Jerusalem, unto all the country of Judaea also, and unto the nations, I carried tidings—that they should repent, and turn unto God, and, works worthy of their repentance, should practise.
A tak jsem začal hned v Damašku, potom v Jeruzalémě, v celém Judsku a konečně i mezi pohany volat lidi, aby se dali na pokání, obrátili se k Bohu a dotvrdili to novým životem.
21 Because of these things, Jews seized me in the temple, and were attempting to slay me with their own hands.
To je můj ‚zločin‘, pro který mne chtěli židé v chrámu ubít.
22 So then, having met with, the help that is from God, until this day, do I stand, witnessing to both small and great, nothing else saying, than those things which both the prophets, and Moses, did say should certainly come to pass: —
Bůh mne však z jejich rukou vytrhl, a tak tu stojím a mohu vydávat své svědectví prostým i vznešeným. To, co hlásám, je totéž, co předpovídali proroci i Mojžíš:
23 If, to suffer, the Christ was destined, if, the first of a resurrection of the dead, he is about to carry tidings, of light, both unto the people, and unto the nations.
že Mesiáš bude trpět, že však vstane jako první z mrtvých a tak přinese naději na věčný život židům i pohanům.“
24 Now, as he was saying these things in his defence, Festus, with a loud voice, saith—Thou art raving, Paul! Thy great learning, is turning thee round unto, raving madness.
To už bylo pro Festa příliš, a proto se ozval: „Pavle, ty ses zbláznil. Znáš toho tolik, že tě to připravilo o rozum!“
25 But Paul—I am not raving (saith he), most noble Festus, —but, the declarations of truth and soberness, am I sounding forth:
Pavel se však bránil: „Můj rozum je v pořádku, vážený Feste. Mluvím jen pravdu a jsem plně při smyslech.
26 For well-knoweth, the king, concerning these things, unto whom, with boldness of utterance, am I speaking; for, that these things are not hidden from him, I am well persuaded, —for, not in a corner, hath this thing been done.
Král je v pojmech židovské víry doma, a proto mohu mluvit tak otevřeně. Myslím, že i o nás křesťanech dobře ví; vždyť nejsme žádná tajná sekta.
27 Believest thou, King Agrippa, in the prophets? I know that thou believest!
Jde vlastně o to, králi Agrippo, zda skutečně věříš tomu, co předpověděli židovští proroci. A já vím, že věříš.“
28 And, Agrippa, [said] unto Paul—Almost, art thou persuading, me, to become a, Christian!
Agrippa mu řekl: „Mluvíš tak, že bys mne málem přesvědčil, abych se stal křesťanem.“
29 And, Paul, [answered] —I could pray unto God that, both almost and altogether, not only thou but all they who are hearing me this day, might become such, —as even, I, am, excepting these bonds.
Pavel nato odpověděl: „Kéž by Bůh dal, abys nejen ty, ale vy všichni byli to, co jsem já, až na ty řetězy.“
30 And the king rose up, and the governor, Bernice also, and they who had been sitting with them;
Král, místodržitel, Bereniké a pak i ostatní se zvedli a odcházeli.
31 And, retiring, they began conversing one with another, saying, Nothing worthy of death or of bonds, doth this man practise.
Jejich shodný úsudek byl, že Pavel nespáchal nic, zač by si zasloužil smrt nebo vězení.
32 And, Agrippa, unto Festus, said—This man might have been released, if he had not appealed unto Caesar.
Agrippa řekl Festovi: „Nebýt toho odvolání k císaři, mohl bys ho klidně propustit.“
