1 Kings 11
1 But, King Solomon, loved many foreign women, together with the daughter of Pharaoh, —women of the Moabites, Ammonites, Edomites, Zidonians, Hittites:
V tom král Šalomoun zamiloval ženy cizozemky mnohé, i dceru Faraonovu, i Moábské, Ammonitské, Idumejské, Sidonské a Hetejské,
2 out of the nations concerning whom Yahweh had said unto the sons of Israel—Ye shall not go in unto them, and, they, shall not come in unto you, surely they will turn aside your heart after their gods. Unto these, did Solomon cleave in love.
Z národů těch, kteréž zapověděl Hospodin synům Izraelským, řka: Nebudete se směšovati s nimi, aniž se oni budou směšovati s vámi, neboť by naklonili srdce vaše k bohům svým. K těm přilnul Šalomoun milostí,
3 So it came to pass that he had seven hundred wives who were princesses, and three hundred concubines, —and, his wives, turned aside, his heart.
Tak že měl žen královen sedm set a ženin tři sta. I odvrátily ženy jeho srdce jeho.
4 Yea it came to pass, in the old age of Solomon, that, his wives, turned aside his heart after other gods, —his heart therefore was not sound with Yahweh his God, as was the heart of David his father.
Stalo se tedy, že když se zstaral Šalomoun, ženy jeho naklonily srdce jeho k bohům cizím, tak že nebylo srdce jeho celé při Hospodinu Bohu jeho, jako bylo srdce Davida otce jeho.
5 And Solomon went after Ashtoreth, goddess of the Zidonians, and after Milcom, the abomination of the Ammonites.
Ale obrátil se Šalomoun k Astarot, bohyni Sidonské, a k Moloch, ohavnosti Ammonské.
6 Thus Solomon did the thing that was wicked in the eyes of Yahweh, —and went not fully after Yahweh, as did David his father.
I činil Šalomoun to, což se nelíbilo Hospodinu, a nenásledoval cele Hospodina, jako David otec jeho.
7 Then, did Solomon build a high place for Chemosh, the abomination of Moab, in the hill that is before Jerusalem, —and for Molech, the abomination of the sons of Ammon;
Tedy vystavěl Šalomoun výsost Chámosovi, ohavnosti Moábské, na hoře, kteráž jest naproti Jeruzalému, a Molochovi, ohavnosti synů Ammon.
8 and, thus, did he for all his foreign wives, —who burned incense and offered sacrifices unto their gods.
A tak vzdělal všechněm ženám svým z cizího národu, kteréž kadily a obětovaly bohům svým.
9 Therefore did Yahweh shew himself angry with Solomon, —because his heart had turned aside from Yahweh God of Israel, who had appeared unto him twice;
I rozhněval se Hospodin na Šalamouna, proto že se uchýlilo srdce jeho od Hospodina Boha Izraelského, kterýž se jemu byl ukázal po dvakrát,
10 and had been giving command to him concerning this thing, that he should not go away after other gods, —but he had not taken heed unto that which Yahweh had commanded.
A zapověděl jemu tu věc, aby nechodil po bozích cizích. Ale neostříhal toho, což byl přikázal Hospodin.
11 Wherefore Yahweh said unto Solomon—Forasmuch as this hath come to pass with thee, and thou hast not heeded my covenant and my statutes, which I charged upon thee, I will, rend, the kingdom away from thee, and will give it unto a servant of thine.
Protož řekl Hospodin Šalomounovi: Poněvadž se to nalezlo při tobě, a neostříhal jsi smlouvy mé ani ustanovení mých, kterážť jsem přikázal, věz, že odtrhnu království toto od tebe, a dám je služebníku tvému.
12 Notwithstanding, in thine own days, will I not do it, for the sake of David thy father, —out of the hand of thy son, will I rend it.
A však za dnů tvých neučiním toho pro Davida otce tvého, než z ruky syna tvého odtrhnu je.
13 Howbeit, all the kingdom, will I not rend away, one tribe, will I give unto thy son, —for the sake of David my servant, and for the sake of Jerusalem, which I have chosen.
Všeho pak království neodtrhnu, ale pokolení jednoho zanechám synu tvému pro Davida služebníka svého a pro Jeruzalém, kterýž jsem vyvolil.
14 And Yahweh raised up an adversary against Solomon, Hadad the Edomite, —of the seed of the king, was he, in Edom.
A tak vzbudil Hospodin protivníka Šalomounovi, Adada Idumejského z semene královského, kterýž byl v zemi Idumejské.
15 And it came to pass, when David was dealing with Edom, and Joab general of the army went up to bury the slain, —and had smitten every male in Edom, —
Nebo stalo se, když bojoval David proti Idumejským, a Joáb kníže vojska vytáhl, aby pochoval zmordované, a pobil všecky pohlaví mužského v zemi Idumejské,
16 for, six months, did Joab remain there, with all Israel, —until he had cut off every male in Edom,
(Za šest zajisté měsíců byl tam Joáb se vším lidem Izraelským, dokudž nevyplénil všech pohlaví mužského v zemi Idumejské),
17 that Hadad fled, he and certain men of Edom of the servants of his father, with him, to go into Egypt, —Hadad being a little boy.
Že tehdáž utekl Adad sám, a někteří muži Idumejští z služebníků otce jeho s ním, aby šli do Egypta. Adad pak byl pachole neveliké.
18 So they arose out of Midian, and came into Paran, —and took certain men with them out of Paran, and came into Egypt, unto Pharaoh king of Egypt, who gave him a house, and, food, appointed him, and, land, did give unto him.
Kteříž jdouce z Madian, přišli do Fáran, a vzavše s sebou některé muže z Fáran, přišli do Egypta k Faraonovi, králi Egyptskému, kterýž dal jemu dům, i stravou opatřil ho, dal jemu také i zemi.
19 And Hadad found great favour in the eyes of Pharaoh, —so that he gave him to wife, the sister of his own wife, the sister of Tahpenes the queen.
A tak nalezl Adad milost velikou před Faraonem, tak že jemu dal za manželku sestru ženy své, sestru Tafnes královny.
20 And the sister of Tahpenes bare to him Genubath his son, and Tahpenes weaned him, in the house of Pharaoh, —and so it came about, that Genubath was of the household of Pharaoh, among the sons of Pharaoh.
I porodila jemu sestra Tafnes syna Genubata, a odchovala ho Tafnes v domu Faraonovu. I byl Genubat v domě Faraonově mezi syny Faraonovými.
21 And, when, Hadad, heard in Egypt, that David slept with his fathers, and that Joab general of the army was dead, Hadad said unto Pharaoh, Let me go, that I may take my journey unto mine own land.
Když pak uslyšel Adad v Egyptě, že by usnul David s otci svými, a že umřel i Joáb kníže vojska, tedy řekl Adad Faraonovi: Propusť mne, ať jdu do země své.
22 Then said Pharaoh unto him—But what hast thou been lacking with me, that lo! thou art seeking to take thy journey unto thine own land? And he said—Nothing, howbeit, let me go.
Jemuž řekl Farao: Èehožť se nedostává u mne, že chceš odjíti do země své? I řekl: Ničeho, a však vždy mne propusť.
23 And God raised up against him an adversary, Rezon son of Eliada, —who had fled from Hadadezer king of Zobah, his lord;
Vzbudil ještě Bůh proti němu protivníka, Rázona syna Eliadova, kterýž byl utekl od Hadarezera krále Soby, pána svého,
24 and he gathered unto him men, and became captain of a band when David slew them [of Zobah], —then went they to Damascus, and dwelt therein, and reigned in Damascus.
A shromáždiv k sobě muže, byl knížetem roty, když je David hubil. Protož odšedše do Damašku, bydlili v něm a kralovali v Damašku.
25 Thus became he an adversary unto Israel, all the days of Solomon, this, is the mischief which Hadad did, —so then, he abhorred Israel, when he reigned over Syria.
I byl protivníkem Izraelovým po všecky dny Šalomounovy; a to bylo nad to zlé, kteréž mu činil Adad. I měl v ošklivosti Izraele, když kraloval v Syrii.
26 Jeroboam also, son of Nebat, an Ephrathite from Zeredah, whose, mother’s name, was Zeruah, a widow woman, he being servant to Solomon, lifted up a hand against the king.
Jeroboám také syn Nebatův Efratejský z Sareda, (a jméno matky jeho ženy vdovy bylo Serua), služebník Šalomounův, pozdvihl ruky proti králi.
27 And, this, was the cause that he lifted up a hand against the king, —Solomon, built Millo, he closed up of the of David his father. the breach city
A tato byla příčina, pro kterouž pozdvihl ruky proti králi Šalomounovi: Že vystavěv Šalomoun Mello, zavřel mezeru města Davidova otce svého.
28 Now, the man Jeroboam, being an able Solomon observed his servant, that he man, was, one to execute a work, so he gave him oversight of all the charge of the house of Joseph.
Jeroboám pak byl muž silný a udatný. Protož vida Šalomoun mládence, že by pracovitý byl, ustanovil ho nade všemi platy z domu Jozefa.
29 And it came to pass, at that time, when, Jeroboam, went forth out of Jerusalem, that there met him Ahijah the Shilonite, the prophet, in the way, he having wrapped himself about with a new mantle; and, they two, were by themselves, in the field.
I stalo se téhož času, že když vyšel Jeroboám z Jeruzaléma, našel jej prorok Achiáš Silonský na cestě, jsa odín rouchem novým. A byli sami dva na poli.
30 Then Ahijah laid hold of the new mantle, that was upon him, —and rent it into twelve pieces;
Tedy ujav Achiáš roucho nové, kteréž měl na sobě, roztrhal je na dvanácte kusů.
31 and said to Jeroboam, Take thee ten places, —for Thus, saith Yahweh, God of Israel—Behold me! about to rend the kingdom, out of the hand of Solomon, and I will give unto thee ten tribes:
A řekl Jeroboámovi: Vezmi sobě deset kusů; nebo takto praví Hospodin Bůh Izraelský: Aj, já roztrhnu království z ruky Šalomounovy, a dám tobě desatero pokolení.
32 Howbeit, one tribe, shall he retain, —for the sake of my servant David, and for the sake of Jerusalem, the city that I have chosen, out of all the tribes of Israel:
Jedno toliko pokolení zůstane jemu pro služebníka mého Davida, a pro město Jeruzalém, kteréž jsem vyvolil ze všech pokolení Izraelských,
33 Because they have forsaken me, and bowed themselves down to Ashtoreth, goddess of the Zidonians, to Chemosh, god of the Moabites, and to Milcom, god of the sons of Ammon, —and have not walked in my ways, by doing what is right in mine eyes, even my statutes and my regulations, like David his father.
Proto že opustili mne, a klaněli se Astarot bohyni Sidonské, a Chámos bohu Moábskému, i Moloch bohu Ammonskému, a nechodili po cestách mých, aby činili to, což mi se líbí, totiž ustanovení má a soudy mé, jako David otec jeho.
34 Yet will I not take all the kingdom out of his hand, —but will suffer him to be, leader, all the days of his life, for the sake of David my servant, whom I chose, —who kept my commandments and my statutes.
A však neodejmu ničeho z království z rukou jemu; nebo vůdcím zanechám ho po všecky dny života jeho pro Davida služebníka svého, kteréhož jsem vyvolil, kterýž ostříhal přikázaní mých a ustanovení mých.
35 But I will take the kingdom out of the hand of his son, and will give it to thee, even the ten tribes.
Ale potom vezma království z ruky syna jeho, dám tobě z něho desatero pokolení,
36 Nevertheless, go his son, will I give one tribe, —to the end there may remain a lamp unto David my servant always before me, in Jerusalem, the city that I have chosen for myself, to put my Name there.
Synu pak jeho dám jedno pokolení, aby zůstala svíce Davidovi služebníku mému po všecky dny přede mnou v městě Jeruzalémě, kteréž jsem sobě vyvolil, aby tam jméno mé přebývalo.
37 But, thee, will I take, and thou shalt reign over all that thy soul could desire, —and thou shalt be king over Israel.
A tak tebe vezmu, abys kraloval ve všech věcech, kterýchž by žádala duše tvá, a budeš králem nad Izraelem.
38 So shall it be, if thou wilt hearken unto all that I shall command thee, and wilt walk in my ways, and do that which is right in mine eyes, by keeping my statutes and my commandments, as did David my servant, then will I be with thee, and will build thee an assured house, as I have built for David, and will give unto thee, Israel.
Protož jestliže uposlechneš všeho toho, což přikáži tobě, a choditi budeš po cestách mých, a činiti to, což mi se líbí, ostříhaje ustanovení mých a přikázaní mých, jako činil David služebník můj: budu s tebou a vzdělám tobě dům stálý, jako jsem vzdělal Davidovi, a dám tobě lid Izraelský.
39 Thus will I humiliate the seed of David, because of this; yet not for ever.
Potrápímť zajisté semene Davidova pro tu věc, a však ne po všecky dny.
40 When therefore Solomon sought to put, Jeroboam, to death, Jeroboam arose and fled into Egypt, unto Shishak king of Egypt, —and remained in Egypt, until the death of Solomon.
Pro tu příčinu chtěl Šalomoun zabiti Jeroboáma. Kterýž vstav, utekl do Egypta k Sesákovi králi Egyptskému, a byl v Egyptě, dokudž neumřel Šalomoun.
41 Now, the rest of the story of Solomon, and all that he did, and his wisdom, are, they, not written in the book of the records of Solomon?
Jiné pak věci Šalomounovy, kteréž činil, i moudrost jeho vypsány jsou v knize činů Šalomounových.
42 Now, the days which Solomon reigned in Jerusalem, over all Israel, were forty years.
Dnů pak, v nichž kraloval Šalomoun v Jeruzalémě nade vším Izraelem, bylo čtyřidceti let.
43 So then Solomon slept with his fathers, and was buried in the city of David his father, —and Rehoboam his son reigned in his stead.
I usnul Šalomoun s otci svými, a pochován jest v městě Davida otce svého. Kraloval pak Roboám syn jeho místo něho.
