1 Chronicles 29
1 Then said David the king unto all the convocation, Solomon my son, the one, of whom God hath made choice, is young and tender, —and, the work, is great, seeing that, not for man, is the palace, but for Yahweh Elohim.
Potom řekl David král všemu shromáždění: Šalomouna syna mého jediného vyvolil Bůh ještě maličkého a mladého, dílo pak toto veliké jest; nebo ne člověku palác ten, ale Hospodinu Bohu býti má.
2 And, with all my might, have I made preparation for the house of my God, the gold for the gold, and the silver for the silver, and the bronze for the bronze, the iron for the iron, and the wood for the wood, —and beryl stones and settings, stones coloured and particoloured, and all manner of precious stones and stones of white marble, in abundance.
Já zajisté podlé své nejvyšší možnosti nachystal jsem potřeb k domu Boha svého, zlata k nádobám zlatým, a stříbra k stříbrným, mědi k měděným, železa k železným a dříví k dřevěným, kamení onychinového i kamení k vsazování, i karbunkulového, a rozličných barev, a všelijakého kamení drahého, i kamení mramorového hojně.
3 And yet further, because of my delighting in the house of my God, having a treasure of mine own in gold and silver, I have given for the house of my God, above and beyond all that I have prepared for the holy house:
Nadto z veliké lásky k domu Boha svého, maje zvláštní poklad zlata a stříbra, i ten dávám k domu Boha svého mimo všecko to, což jsem připravil k domu svatyně,
4 three thousand talents of gold, of the gold of Ophir, —and seven thousand talents of refined silver, for overlaying the walls of the recesses.
Totiž tři tisíce centnéřů zlata, zlata z Ofir, a sedm tisíc centnéřů stříbra přečištěného k potažení stěn domů svatých,
5 Of gold for the gold, and of silver for the silver, and for all manner of work in the hand of artificers, —Who then is ready to offer willingly, by filling his hand to-day, unto Yahweh?
Zlata k nádobám zlatým a stříbra k stříbrným i ke všelikému dílu řemeslnému. A jestliže jest kdo více, ješto by co chtěl dobrovolně obětovati dnes Hospodinu?
6 Then offered they willingly—the ancestral rulers and the rulers of the tribes of Israel, and the rulers of thousands and hundreds, even to the rulers of the work of the king;
Tedy knížata čeledí otcovských a knížata pokolení Izraelských, i hejtmané a setníci i úředníci nad dílem královským dobrovolně obětovali.
7 and gave for the service of the house of God, of gold, five thousand talents and ten thousand drams, and, of silver, ten thousand talents, and, of bronze, eighteen thousand talents, —and, of iron, one hundred thousand talents.
A dali k službě domu Božího zlata pět tisíc centnéřů, a deset tisíc zlatých, stříbra pak deset tisíc centnéřů, a mědi osmnácte tisíc centnéřů, a železa sto tisíc centnéřů.
8 And, every one with whom were found precious stones, gave to the treasure of the house of Yahweh, —unto the hand of Jehiel the Gershonite.
Kdožkoli měli kamení drahé, dávali do pokladu domu Hospodinova do rukou Jechiele Gersunského.
9 So the people rejoiced because they willingly offered, for, with a perfect heart, offered they willingly unto Yahweh, —moreover also, David the king, rejoiced with great joy.
I veselil se lid, že tak ochotně obětovali; nebo celým srdcem dobrovolně obětovali Hospodinu. Nýbrž i král David radoval se radostí velikou.
10 Therefore did David bless Yahweh in the eyes of all the convocation, —and David said, Blessed art thou, O Yahweh, the God of Israel our father, from age even unto age.
A protož dobrořečil David Hospodinu před oblíčejem všeho shromáždění, a řekl David: Požehnaný jsi ty Hospodine, Bože Izraele otce našeho, od věků až na věky.
11 Thine, O Yahweh, are Greatness, and Might, and Beauty, and Victory, and Majesty, nay! all in the heavens and in the earth, —thine, O Yahweh, is the kingdom, who art exalted above all, —as chief;
Tváť jest, ó Hospodine, velebnost i moc i sláva, i vítězství i čest, ano i všecko, což jest v nebi i v zemi. Tvé jest, ó Hospodine, království, a ty jsi vyšší nad všelikou vrchnost.
12 and, riches and honour, are from before thee, and, thou, art ruling over all, and, in thy hand, are power and might, —and, in thy hand, it is, to give greatness and strength unto any.
I bohatství i sláva od tebe jest, a ty panuješ nade vším, a v ruce tvé jest moc a síla, a v ruce tvé také jest i to, kohož chceš zvelebiti a upevniti.
13 Now, therefore, O our God, we are giving thanks unto thee, —and offering praise, unto thy beautiful Name.
Nyní tedy, Bože náš, děkujeme tobě, a chválíme jméno slávy tvé.
14 And yet, who am, I, and who are my people, that we should be able to offer willingly like this? for, from thee, is the whole, and, out of thine own hand, have we given unto thee;
Nebo kdo jsem já, a co jest lid můj, abychom mohli míti moc k tak dobrovolnému obětování tobě? Od tebeť jest zajisté všecko, a i to z ruky tvé dali jsme tobě.
15 for, sojourners, are we before thee, and strangers, like all our fathers, —like a shadow, are our days upon the earth, and there is no hope.
Nebo my příchozí jsme před tebou a hosté, jako i všickni otcové naši; dnové naši jsou jako stín běžící po zemi beze vší zástavy.
16 O Yahweh our God, all this abundance which we have prepared, to build thee a house for thy holy Name, out of thine own hand, it is, and, thine, is the whole.
Hospodine, Bože náš, všecka ta hojnost, kterouž jsme připravili k stavení domu tvého, jménu svatému tvému, z ruky tvé jest, a tvé jsou všecky věci.
17 But I know, O my God, that, thou, art proving the heart, and, with uprightness, wilt thou be pleased, —I, in the uprightness of my heart, have willingly offered all these things, now, therefore, thy people who are found here, have I seen with joy, offering willingly unto thee.
Známť pak, Bože můj, že ty zpytuješ srdce, a upřímnost oblibuješ; protož já z upřímnosti srdce svého ochotně obětoval jsem toto všecko. Ano i lid tvůj, kterýž se teď shledal, viděl jsem, jak s radostí chtivě obětuje tobě.
18 O Yahweh, God of Abraham, Isaac, and Israel, our fathers, oh guard this age-abidingly, as the devised purpose of the heart of thy people, —and establish thou their heart, unto thyself.
Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, otců našich, zachovejž to na věky, totiž snažnost takovou srdce lidu svého, a nastrojuj srdce jejich sobě.
19 Also, unto Solomon my son, give thou an undivided heart, to keep thy commandments, thy testimonies, and thy statutes, —to do the whole, and to build the palace for which I have prepared.
Šalomounovi také synu mému dej srdce upřímé, aby ostříhal přikázaní tvých, svědectví tvých a ustanovení tvých, a aby činil všecko, a vystavěl dům ten, k němuž jsem potřeby připravil.
20 Then said David, unto all the convocation, Bless, I beseech you, Yahweh your God. So all the convocation blessed Yahweh, the God of their fathers, and did bend their heads and bow themselves down unto Yahweh, and unto the king;
Potom řekl David všemu shromáždění: Dobrořečte nyní Hospodinu Bohu svému. I dobrořečilo všecko shromáždění Hospodinu Bohu otců svých, a přisehnuvše hlavy, poklonili se Hospodinu i králi.
21 and sacrificed unto Yahweh sacrifices, and caused to go up ascending-offerings unto Yahweh, on the morrow of that day, a thousand bullocks, a thousand rams, a thousand young sheep, and the drink-offerings thereof, —and sacrifices in abundance, for all Israel.
Zatím obětovali Hospodinu oběti, obětovali také zápaly Hospodinu nazejtří, volů tisíc, skopců tisíc, beranů tisíc, s mokrými obětmi jejich, a jiných obětí množství za všecken lid Izraelský.
22 And so they did eat and drink before Yahweh on that day, with great joy, —and they, the second time, made Solomon son of David king, and anointed him unto Yahweh to be chief ruler, and Zadok to be priest.
I jedli a pili před Hospodinem v ten den s radostí velikou. Potom za krále ustanovili po druhé Šalomouna syna Davidova, a pomazali jej Hospodinu za vývodu, a Sádocha za kněze.
23 So Solomon took his seat upon the throne of Yahweh, as king, instead of David his father, and prospered, —and all Israel, hearkened unto him.
A tak dosedl Šalomoun na stolici Hospodinovu, aby byl králem místo Davida otce svého. I vedlo se mu šťastně, a poslouchal ho všecken Izrael.
24 And, all the rulers, and the heroes, yea moreover all the sons of King David, gave a hand, under Solomon the king.
Tolikéž i všecka knížata a znamenití, i všickni synové krále Davida poddali se Šalomounovi králi.
25 And Yahweh magnified Solomon, exceedingly, before the eyes of all Israel, —and gave unto him a royal majesty, that had not been on any king before him, over Israel.
I zvelebil Hospodin Šalomouna náramně před očima všeho Izraele, a dal mu slávu královskou, jakéž neměl před ním žádný král v Izraeli.
26 Thus, David son of Jesse, reigned over all Israel;
Kraloval pak byl David syn Izai nade vším Izraelem.
27 and, the days that he reigned over Israel, were forty years, —in Hebron reigned he seven years, and in Jerusalem, reigned he, thirty-three.
A dnů, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo čtyřidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta.
28 And he died in a good old age, satisfied with days, riches and honour, —and Solomon his son reigned in his stead.
I umřel v starosti dobré, pln jsa dnů, bohatství a slávy, a kraloval Šalomoun syn jeho místo něho.
29 Now, the acts of David the king, first and last, behold them! written in the records of Samuel the seer, and in the records of Nathan the prophet, and in the records of Gad the seer:
Èinové pak Davida krále první i poslední popsáni jsou v knize Samuele proroka, a v knize Nátana proroka, též v knize Gáda proroka,
30 with all his reign, and his might, —and the times which passed over him, and over Israel, and over all the kingdoms of the lands.
Se vším kralováním i silou jeho, i se všemi příběhy časů při něm i při lidu Izraelském, i při všech královstvích zemských.
