Romans 4
1 What then shall we say that Abraham, our forefather according to the flesh, hath found?
O Abrahamovi je napsáno: „Uvěřil Bohu, a byl proto uznán za dokonalého.“
2 For if Abraham was justified by works, he hath whereof to glory; but not toward God.
Kdyby toho byl dosáhl svými skutky, měl by na co být hrdý.
3 For what saith the scripture? And Abraham believed God, and it was reckoned unto him for righteousness.
On si však nedobyl Božího uznání tím, co dělal, ale jen tím, že Bohu důvěřoval.
4 Now to him that worketh, the reward is not reckoned as of grace, but as of debt.
Stejně i David mluví o šťastných lidech, které Bůh považuje za bezúhonné bez jakékoliv vlastní zásluhy:
5 But to him that worketh not, but believeth on him that justifieth the ungodly, his faith is reckoned for righteousness.
6 Even as David also pronounceth blessing upon the man, unto whom God reckoneth righteousness apart from works,
7 [saying], Blessed are they whose iniquities are forgiven, And whose sins are covered.
„Jak dobře je těm, jimž Bůh odpustil jejich provinění,
8 Blessed is the man to whom the Lord will not reckon sin.
jak šťasten je každý, komu viny nepočítá a na jeho poklesky nehledí!“
9 Is this blessing then pronounced upon the circumcision, or upon the uncircumcision also? for we say, To Abraham his faith was reckoned for righteousness.
Nuže, platí to snad jen o židech, kteří se podrobili obřadu náboženské obřízky? O Abrahamovi jsem řekl, že byl uznán dokonalým pro svoji víru.
10 How then was it reckoned? when he was in circumcision, or in uncircumcision? Not in circumcision, but in uncircumcision:
Kdy se to stalo? Po jeho obřezání na znamení židovství – nebo ještě před ním? Ano, bylo to ještě před tím, než se stal židem.
11 and he received the sign of circumcision, a seal of the righteousness of the faith which he had while he was in uncircumcision: that he might be the father of all them that believe, though they be in uncircumcision, that righteousness might be reckoned unto them;
Obřízka jako znamení židovství měla jen zpečetit, že ho Bůh uznal za bezúhonného ještě dříve, než toto znamení přijal.
12 and the father of circumcision to them who not only are of the circumcision, but who also walk in the steps of that faith of our father Abraham which he had in uncircumcision.
Tak se stal Abraham nejen praotcem židů, nýbrž i duchovním předchůdcem všech, kdo se vydali cestou víry, jako to učinil on před svým obřezáním.
13 For not through the law was the promise to Abraham or to his seed, that he should be heir of the world, but through the righteousness of faith.
Abrahamovi a jeho potomkům zaslíbil Bůh slavnou budoucnost nikoliv na základě poslušnosti zákona, ale pro jejich bezúhonnost, kterou přijali vírou.
14 For if they which are of the law be heirs, faith is made void, and the promise is made of none effect:
Kdyby tu rozhodoval jen zákon, víra by nebyla k ničemu a Boží sliby Abrahamovi by pozbyly smyslu.
15 for the law worketh wrath; but where there is no law, neither is there transgression.
Zákon je pouze měřítkem provinění – bez zákona by vina neexistovala. Protože Bůh je milostivý, zahrnul do svého slibu nejen zákonité potomky Abrahamovy, ale také všechny ty, které s Abrahamem spojuje stejná víra. Proto nezaložil svůj slib na zákonu, ale na víře. Věříme-li tedy, pak naším společným duchovním otcem je Abraham, jak je o něm napsáno: „Otcem početných národů jsem tě ustanovil.“
16 For this cause [it is] of faith, that [it may be] according to grace; to the end that the promise may be sure to all the seed; not to that only which is of the law, but to that also which is of the faith of Abraham, who is the father of us all
17 (as it is written, A father of many nations have I made thee) before him whom he believed, [even] God, who quickeneth the dead, and calleth the things that are not, as though they were.
18 Who in hope believed against hope, to the end that he might become a father of many nations, according to that which had been spoken, So shall thy seed be.
On také uvěřil, ač se to zdálo nemožné, že Bůh mu skutečně dá tak četné potomstvo.
19 And without being weakened in faith he considered his own body now as good as dead (he being about a hundred years old), and the deadness of Sarah’s womb:
Nepochyboval o Božím slibu, i když mu bylo bezmála sto let a jeho žena Sára již překročila věk, kdy mohla mít děti.
20 yea, looking unto the promise of God, he wavered not through unbelief, but waxed strong through faith, giving glory to God,
Abraham byl přesvědčen, že Bůh nic neslibuje naplano, a to mu stačilo, aby Boha chválil a děkoval mu.
21 and being fully assured that, what he had promised, he was able also to perform.
22 Wherefore also it was reckoned unto him for righteousness.
A právě tuto hlubokou Abrahamovu důvěru ocenil Bůh stejně vysoko jako to nejpříkladnější dodržování požadavků zákona.
23 Now it was not written for his sake alone, that it was reckoned unto him;
Toto však nebylo zaznamenáno jen kvůli Abrahamovi, ale i pro nás.
24 but for our sake also, unto whom it shall be reckoned, who believe on him that raised Jesus our Lord from the dead,
I nás Bůh přijme, když se na něj spolehneme. Vždyť on vzkřísil z mrtvých Ježíše,
25 who was delivered up for our trespasses, and was raised for our justification.
který odpykal trest za naše viny a vstal z hrobu, aby nás změnil do té podoby, v níž bychom před Bohem mohli obstát.
