Psalms 22
1 For the Chief Musician; set to Aijeleth hash-Shahar. A Psalm of David. My God, my God, why hast thou forsaken me? [why art thou so] far from helping me, [and from] the words of my roaring?
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův. Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
2 O my God, I cry in the day-time, but thou answerest not; and in the night season, and am not silent.
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
3 But thou art holy, O thou that inhabitest the praises of Israel.
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
4 Our fathers trusted in thee: they trusted, and thou didst deliver them.
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
5 They cried unto thee, and were delivered: they trusted in thee, and were not ashamed.
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
6 But I am a worm, and no man; a reproach of men, and despised of the people.
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
7 All they that see me laugh me to scorn: they shoot out the lip, they shake the head, [saying],
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
8 Commit [thyself] unto the LORD; let him deliver him: let him deliver him, seeing he delighteth in him.
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
9 But thou art he that took me out the womb: thou didst make me trust [when I was] upon my mother’s breasts.
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
10 I was cast upon thee from the womb: thou art my God from my mother’s belly.
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
11 Be not far from me; for trouble is near; for there is none to help.
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
12 Many bulls have compassed me: strong bulls of Bashan have beset me round.
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
13 They gape upon me with their mouth, [as] a ravening and a roaring lion.
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
14 I am poured out like water, and all my bones are out of joint: my heart is like wax; it is melted in the midst of my bowels.
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
15 My Strength is dried up like a potsherd; and my tongue cleaveth to my jaws; and thou hast brought me into the dust of death.
Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
16 For dogs have compassed me: the assembly of evil-doers have enclosed me; they pierced my hands and my feet.
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
17 I may tell all my bones; they look and stare upon me:
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
18 They part my garments among them, and upon my vesture do they cast lots.
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
19 But be not thou far off, O LORD: O thou my succour, haste thee to help me.
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
20 Deliver my soul from the sword; my darling from the power of the dog;
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
21 Save me from the lion’s mouth; yea, from the horns of the wild-oxen thou hast answered me.
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
22 I will declare thy name unto my brethren: in the midst of the congregation will I praise thee.
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
23 Ye that fear the LORD, praise him; all ye the seed of Jacob, glorify him; and stand in awe of him, all ye the seed of Israel.
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
24 For he hath not despised nor abhorred the affliction of the afflicted; neither hath he hid his face from him; but when he cried unto him, he heard.
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
25 Of thee cometh my praise in the great congregation: I will pay my vows before them that fear him.
O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
26 The meek shall eat and be satisfied: they shall praise the LORD that seek after him: let your heart live for ever.
Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
27 All the ends of the earth shall remember and turn unto the LORD: and all the kindreds of the nations shall worship before thee.
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
28 For the kingdom is the LORD’S: and he is the ruler over the nations.
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
29 All the fat ones of the earth shall eat and worship: all they that go down to the dust shall bow before him, even he that cannot keep his soul alive.
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
30 A seed shall serve him; it shall be told of the Lord unto the [next] generation.
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
31 They shall come and shall declare his righteousness unto a people that shall be born, that he hath done it.
Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.
