Psalms 2

1 Why do the nations rage, and the peoples imagine a vain thing?

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 The kings of the earth set themselves, and the rulers take counsel together, against the LORD, and against his anointed, [saying],

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 Let us break their bands asunder, and cast away their cords from us.

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 He that sitteth in the heavens shall laugh: the Lord shall have them in derision.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Then shall he speak unto them in his wrath, and vex them in his sore displeasure:

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 Yet I have set my king upon my holy hill of Zion.

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 I will tell of the decree: the LORD said unto me, Thou art my son; this day have I begotten thee.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Ask of me, and I will give thee the nations for thine inheritance, and the uttermost parts of the earth for thy possession.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Thou shalt break them with a rod of iron; thou shalt dash them in pieces like a potter’s vessel.

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 Now therefore be wise, O ye kings: be instructed, ye judges of the earth.

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Serve the LORD with fear, and rejoice with trembling.

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Kiss the son, lest he be angry, and ye perish in the way, for his wrath will soon be kindled. Blessed are all they that put their trust in him.

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.