Psalms 104
1 Bless the LORD O my soul, O LORD my God, thou art very great; thou art clothed with honour and majesty.
Dobrořeč duše má Hospodinu. Hospodine Bože můj, velmi jsi veliký, velebnost a krásu jsi oblékl.
2 Who coverest thyself with light as with a garment; who stretchest out the heavens like a curtain:
Přioděls se světlem jako rouchem, roztáhls nebesa jako kortýnu.
3 Who layeth the beams of his chambers in the waters; who maketh the clouds his chariot; who walketh upon the wings of the wind:
Kterýž sklenul na vodách paláce své, kterýž užívá hustých oblaků místo vozů, a vznáší se na peří větrovém.
4 Who maketh winds his messengers; his ministers a flaming fire:
Kterýž činí posly své duchy, služebníky své oheň plápolající.
5 Who laid the foundations of the earth, that it should not be moved for ever.
Založil zemi na sloupích jejich, tak že se nepohne na věky věků.
6 Thou coveredst it with the deep as with a vesture; the waters stood above the mountains.
Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl, i nad horami stály vody.
7 At thy rebuke they fled; at the voice of thy thunder they hasted away;
K žehrání tvému rozběhly se, před hřmotem hromu tvého pospíšily,
8 They went up by the mountains, they went down by the valleys, unto the place which thou hadst founded for them.
(Vystoupily hory, snížilo se údolí), na místo, kteréž jsi jim založil.
9 Thou hast set a bound that they may not pass over; that they turn not again to cover the earth.
Meze jsi položil, aby jich nepřestupovaly, ani se navracovaly k přikrývání země.
10 He sendeth forth springs into the valleys; they run among the mountains:
Kterýž vypouštíš potoky přes údolé, aby tekli mezi horami,
11 They give drink to every beast of the field; the wild asses quench their thirst.
A nápoj dávali všechněm živočichům polním. Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou.
12 By them the fowl of the heaven have their habitation, they sing among the branches.
Při nich hnízdí se ptactvo nebeské, a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává.
13 He watereth the mountains from his chambers: the earth is satisfied with the fruit of thy works.
Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých, aby ovocem činů tvých sytila se země.
14 He causeth the grass to grow for the cattle, and herb for the service of man; that he may bring forth food out of the earth:
Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země,
15 And wine that maketh glad the heart of man, [and] oil to make his face to shine, and bread that strengtheneth man’s heart.
A víno, jenž obveseluje srdce člověka. Èiní, aby se stkvěla tvář od oleje, ano i pokrmem zdržuje život lidský.
16 The trees of the LORD are satisfied; the cedars of Lebanon, which he hath planted;
Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo, cedrové Libánští, kteréž štípil.
17 Where the birds make their nests: as for the stork, the fir trees are her house.
Na nichž se ptáci hnízdí, i čáp příbytek svůj má na jedlí.
18 The high mountains are for the wild goats; the rocks are a refuge for the conies.
Hory vysoké jsou kamsíků, skály útočiště králíků.
19 He appointed the moon for seasons: the sun knoweth his going down.
Učinil měsíc k jistým časům, a slunce zná západ svůj.
20 Thou makest darkness, and it is night; Wherein all the beasts of the forest do creep forth.
Uvodíš tmu, a bývá noc, v níž vybíhají všickni živočichové lesní:
21 The young lions roar after their prey, and seek their meat from God.
Lvíčata řvoucí po loupeži, aby hledali od Boha silného pokrmu svého.
22 The sun ariseth, they get them away, and lay them down in their dens.
Když slunce vychází, zase shromažďují se, a v doupatech svých se ukládají.
23 Man goeth forth unto his work and to his labour until the evening.
Èlověk vychází ku práci své, a k dílu svému až do večera.
24 O LORD, how manifold are thy works! in wisdom hast thou made them all: the earth is full of thy riches.
Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji, Hospodine! Všeckys je moudře učinil, plná jest země bohatství tvého.
25 Yonder is the sea, great and wide, wherein are things creeping innumerable, both small and great beasts.
V moři pak velikém a přeširokém, tamť jsou hmyzové nesčíslní, a živočichové malí i velicí.
26 There go the ships; there is leviathan, whom thou hast formed to take his pastime therein.
Tuť bárky přecházejí i velryb, kteréhož jsi stvořil, aby v něm hrál.
27 These wait all upon thee, that thou mayest give them their meat in due season.
Všecko to na tě očekává, abys jim dával pokrm časem svým.
28 That thou givest unto them they gather; thou openest thine hand, they are satisfied with good.
Když jim dáváš, sbírají; když otvíráš ruku svou, nasyceni bývají dobrými věcmi.
29 Thou hidest thy face, they are troubled; thou takest away their breath they die, and return to their dust.
Když skrýváš tvář svou, rmoutí se; když odjímáš ducha jejich, hynou, a v prach svůj se navracejí.
30 Thou sendest forth thy spirit, they are created; and thou renewest the face of the ground.
Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země.
31 Let the glory of the LORD endure for ever; let the LORD rejoice in his works:
Budiž sláva Hospodinova na věky, rozveselujž se Hospodin v skutcích svých.
32 Who looketh on the earth, and it trembleth; he toucheth the mountains, and they smoke.
On když pohledí na zemi, anať se třese; když se dotkne hor, anť se kouří.
33 I will sing unto the LORD as long as I live: I will sing praise to my God while I have any being.
Zpívati budu Hospodinu, dokudž jsem živ; žalmy Bohu svému zpívati budu, pokudž mne stává.
34 Let my meditation be sweet unto him: I will rejoice in the LORD.
Libé bude přemyšlování mé o něm, jáť rozveselím se v Hospodinu.
35 Let sinners be consumed out of the earth, and let the wicked be no more. Bless the LORD, O my soul. Praise ye the LORD.
Ó by hříšníci vyhynuli z země, a bezbožných aby již nebylo. Dobrořeč duše má Hospodinu. Halelujah.
