Psalms 10
1 Why standest thou afar off, O LORD? why hidest thou thyself in times of trouble?
Proč, ó Hospodine, stojíš zdaleka, a skrýváš se v čas ssoužení?
2 In the pride of the wicked the poor is hotly pursued; let them be taken in the devices that they have imagined.
Z pychu bezbožník protivenství činí chudému. Ó by jati byli v zlých radách, kteréž vymýšlejí.
3 For the wicked boasteth of his heart’s desire, and the covetous renounceth, [yea], contemneth the LORD.
Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého, a lakomý sobě pochlebuje, a Hospodina popouzí.
4 The wicked, in the pride of his countenance, [saith], He will not require [it]. All his thoughts are, There is no God.
Bezbožník pro pýchu, kterouž na sobě prokazuje, nedbá na nic; všecka myšlení jeho jsou, že není Boha.
5 His ways are firm at all times; thy judgments are far above out of his sight: as for all his adversaries, he puffeth at them.
Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času, soudové tvoji vzdáleni jsou od něho, i na všecky nepřátely své fouká,
6 He saith in his heart, I shall not be moved: to all generations I shall not be in adversity.
Říkaje v srdci svém: Nepohnuť se od národu až do pronárodu, nebo nebojím se zlého.
7 His mouth is full of cursing and deceit and oppression: under his tongue is mischief and iniquity.
Ústa jeho plná jsou zlořečenství, i chytrosti a lsti; pod jazykem jeho trápení a starost.
8 He sitteth in the lurking places of the villages: in the covert places doth he murder the innocent: his eyes are privily set against the helpless.
Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších, aby zamordoval nevinného; očima svýma po chudém špehuje.
9 He lurketh in the covert as a lion in his den: he lieth in wait to catch the poor: he doth catch the poor, when he draweth him in his net.
Èíhá v skrytě jako lev v jeskyni své, číhá, aby pochytil chudého, uchvacujeť jej, a táhne pod sítku svou.
10 He croucheth, he boweth down, and the helpless fall by his strong ones.
Připadá a stuluje se, dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých.
11 He saith in his heart, God hath forgotten: he hideth his face; he will never see it.
Říká v srdci svém: Zapomenulť jest Bůh silný, skryl tvář svou, nepohledíť na věky.
12 Arise, O LORD; O God, lift up thine hand: forget not the poor.
Povstaniž, Hospodine Bože silný, vznes ruku svou, nezapomínejž se nad chudými.
13 Wherefore doth the wicked contemn God, and say in his heart, Thou wilt not require [it]?
Proč má bezbožník Boha popouzeti, říkaje v srdci svém, že toho vyhledávati nebudeš?
14 Thon hast seen [it]; for thou beholdest mischief and spite, to take it into thy hand: the helpless committeth [himself] unto thee; thou hast been the helper of the fatherless.
Díváš se do času, nebo ty nátisk a bolest spatřuješ, abys jim odplatil rukou svou; na tebeť se spouští chudý, sirotku ty jsi spomocník.
15 Break thou the arm of the wicked; and as for the evil man, seek out his wickedness till thou find none.
Potři rámě bezbožného, a vyhledej nepravosti zlostného, tak aby neostál.
16 The LORD is King for ever and ever: the nations are perished out of his land.
Hospodin jest králem věčných věků, národové z země své hynou.
17 LORD, thou hast heard the desire of the meek: thou wilt prepare their heart, thou wilt cause thine ear to hear:
Žádost ponížených vyslýcháš, Hospodine, utvrzuješ srdce jejich, ucha svého k nim nakloňuješ,
18 To judge the fatherless and the oppressed, that man which is of the earth may be terrible no more.
Abys soud činil sirotku a ssouženému, tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský.
