Proverbs 26
1 As snow in summer, and as rain in harvest, so honour is not seemly for a fool.
Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
2 As the sparrow in her wandering, as the swallow in her flying, so the curse that is causeless lighteth not.
Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
3 A whip for the horse, a bridle for the ass, and a rod for the back of fools.
Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
4 Answer not a fool according to his folly, lest thou also be like unto him.
Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
5 Answer a fool according to his folly, lest he be wise in his own conceit.
Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
6 He that sendeth a message by the hand of a fool cutteth off [his own] feet, [and] drinketh in damage.
Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
7 The legs of the lame hang loose: so is a parable in the mouth of fools.
Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
8 As a bag of gems in a heap of stones, so is he that giveth honour to a fool.
Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
9 [As] a thorn that goeth up into the hand of a drunkard, so is a parable in the month of fools.
Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
10 [As] an archer that woundeth all, so is he that hireth the fool and he that hireth them that pass by.
Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
11 As a dog that returneth to his vomit, [so is] a fool that repeateth his folly.
Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
12 Seest thou a man wise in his own conceit? there is more hope of a fool than of him.
Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
13 The sluggard saith, There is a lion in the way; a lion is in the streets.
Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
14 [As] the door turneth upon its hinges, so doth the sluggard upon his bed.
Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
15 The sluggard burieth his hand in the dish; it wearieth him to bring it again to his mouth.
Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
16 The sluggard is wiser in his own conceit than seven men that can render a reason.
Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
17 He that passeth by, [and] vexeth himself with strife belonging not to him, is [like] one that taketh a dog by the ears.
Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
18 As a madman who casteth firebrands, arrows, and death;
Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
19 So is the man that deceiveth his neighbour, and saith, Am not I in sport?
Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
20 For lack of wood the fire goeth out: and where there is no whisperer, contention ceaseth.
Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
21 [As] coals are to hot embers, and wood to fire; so is a contentious man to inflame strife.
Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
22 The words of a whisperer are as dainty morsels, and they go down into the innermost parts of the belly.
Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
23 Fervent lips and a wicked heart are [like] an earthen vessel overlaid with silver dross.
Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
24 He that hateth dissembleth with his lips, but he layeth up deceit within him:
Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
25 When he speaketh fair, believe him not; for there are seven abominations in his heart:
Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
26 Though [his] hatred cover itself with guile, his wickedness shall be openly shewed before the congregation.
Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
27 Whoso diggeth a pit shall fall therein: and he that rolleth a stone, it shall return upon him.
Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
28 A lying tongue hateth those whom it hath wounded; and a flattering mouth worketh ruin.
Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
