Matthew 18
1 In that hour came the disciples unto Jesus, saying, Who then is greatest in the kingdom of heaven?
Tehdy Ježíše obstoupili jeho učedníci a ptali se ho: „Kdo z lidí je v nebeském království nejpřednější?“
2 And he called to him a little child, and set him in the midst of them,
Zavolal malé dítě, postavil je mezi ně
3 and said, Verily I say unto you, Except ye turn, and become as little children, ye shall in no wise enter into the kingdom of heaven.
a řekl: „Dobře mne poslouchejte: Půjde-li vám o přední místa, do Božího království se vůbec nedostanete.
4 Whosoever therefore shall humble himself as this little child, the same is the greatest in the kingdom of heaven.
Ujišťuji vás, že jen s pokornou myslí dítěte tam můžete vejít a něco znamenat.
5 And whoso shall receive one such little child in my name receiveth me:
Kdo si umí vážit takového nepatrného člověka, prokazuje tím úctu mně.
6 But whoso shall cause one of these little ones which believe on me to stumble, it is profitable for him that a great millstone should be hanged about his neck, and [that] he should be sunk in the depth of the sea.
Na kom by ztroskotala víra jednoho z těchto maličkých ve mne, tomu by bylo lépe, kdyby ho hodili do moře s mlýnským kamenem na krku.
7 Woe unto the world because of occasions of stumbling! for it must needs be that the occasions come; but woe to that man through whom the occasion cometh!
Běda světu, že se tu dějí věci, pro které člověk ztrácí víru. Pokušení jsou sice nevyhnutelná, ale běda tomu, kdo je působí. Neváhej odložit všechno, co tě odvádí od Boha.
8 And if thy hand or thy foot causeth thee to stumble, cut it off, and cast it from thee: it is good for thee to enter into life maimed or halt, rather than having two hands or two feet to be cast into the eternal fire. (aiōnios g166)
I kdyby to měla být tvá ruka nebo noha, raději ji utni a zahoď. Lépe je vkulhat do Božího království než skočit oběma nohama do záhuby. (aiōnios g166)
9 And if thine eye causeth thee to stumble, pluck it out, and cast it from thee: it is good for thee to enter into life with one eye, rather than having two eyes to be cast into the hell of fire. (Geenna g1067)
A kdyby tě tvé oko svádělo ke zlému, zbav se ho! Je lepší získat věčný život jednooký než přijít s oběma očima do věčného zatracení. (Geenna g1067)
10 See that ye despise not one of these little ones; for I say unto you, that in heaven their angels do always behold the face of my Father which is in heaven.
Dejte pozor, abyste nepohrdli ani tím nejprostším člověkem. Věřte tomu, každý z nich má anděla, který ho stále zastupuje před Bohem.
Přišel jsem zachránit ztracené.
12 How think ye? if any man have a hundred sheep, and one of them be gone astray, doth he not leave the ninety and nine, and go unto the mountains, and seek that which goeth astray?
Když má někdo sto ovcí a jedna z nich se ztratí, co myslíte, že takový člověk udělá? Nenechá těch devadesát devět na pastvině a nepůjde hledat tu ztracenou?
13 And if so be that he find it, verily I say unto you, he rejoiceth over it more than over the ninety and nine which have not gone astray.
A když ji najde, má z ní větší radost než z těch devadesáti devíti, které mu zůstaly.
14 Even so it is not the will of your Father which is in heaven, that one of these little ones should perish.
A právě tak můj Otec nechce, aby sebenepatrnější člověk zahynul.
15 And if thy brother sin against thee, go, shew him his fault between thee and him alone: if he hear thee, thou hast gained thy brother.
Proviní-li se proti tobě někdo z věřících, vyhledej ho a promluv si s ním mezi čtyřma očima. Přizná-li svoji chybu, udělal sis z nepřítele znovu bratra.
16 But if he hear [thee] not, take with thee one or two more, that at the mouth of two witnesses or three every word may be established.
Bude-li neústupný, přizvi ještě jednoho nebo dva z věřících, aby byli svědky rozhovoru.
17 And if he refuse to hear them, tell it unto the church: and if he refuse to hear the church also, let him be unto thee as the Gentile and the publican.
Když si ani tak nedá říci, pověz to shromáždění věřících. Když neuposlechne ani je, ať je vyloučen.
18 Verily I say unto you, What things soever ye shall bind on earth shall be bound in heaven: and what things soever ye shall loose on earth shall be loosed in heaven.
Mějte přitom na mysli, že co rozhodnete zde na zemi, bude platit i v nebi.
19 Again I say unto you, that if two of you shall agree on earth as touching anything that they shall ask, it shall be done for them of my Father which is in heaven.
A také platí: spojí-li se dva z vás k modlitbám za jakoukoliv záležitost, nebeský Otec je vyslyší.
20 For where two or three are gathered together in my name, there am I in the midst of them.
Tam, kde se už dva nebo tři sejdou, aby jednali podle mé vůle, tam jsem já s nimi.“
21 Then came Peter, and said to him, Lord, how oft shall my brother sin against me, and I forgive him? until seven times?
Potom mu Petr položil otázku: „Pane, když se proti mně můj bližní opakovaně prohřešuje, kolikrát mu mám odpustit? Sedmkrát?“
22 Jesus saith unto him, I say not unto thee, Until seven times; but, Until seventy times seven.
Ježíš mu odpověděl: „Ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.
23 Therefore is the kingdom of heaven likened unto a certain king, which would make a reckoning with his servants.
Pán Bůh s námi jedná jako král, který se rozhodl provést vyúčtování se svými podřízenými.
24 And when he had begun to reckon, one was brought unto him, which owed him ten thousand talents.
Mezi prvními mu přivedli jednoho, který měl u něj miliónový dluh.
25 But forasmuch as he had not [wherewith] to pay, his lord commanded him to be sold, and his wife, and children, and all that he had, and payment to be made.
Ten muž však neměl na zaplacení. Král tedy nařídil, aby ho s celou rodinou prodali do otroctví, rozprodali jeho majetek, a tak uhradili dluh.
26 The servant therefore fell down and worshipped him, saying, Lord, have patience with me, and I will pay thee all.
On však před králem padl na kolena a prosil ho: ‚Pane, měj se mnou trpělivost a já všechno zaplatím!‘
27 And the lord of that servant, being moved with compassion, released him, and forgave him the debt.
Králi bylo líto toho člověka, propustil ho a dokonce mu celý dluh odpustil.
28 But that servant went out, and found one of his fellow-servants, which owed him a hundred pence: and he laid hold on him, and took [him] by the throat, saying, Pay what thou owest.
Sotva však ten muž vyšel od krále, potkal člověka, který mu dlužil nepatrnou částku. Popadl ho a křičel: ‚Hned mi vrať, co jsi dlužen!‘
29 So his fellow-servant fell down and besought him, saying, Have patience with me, and I will pay thee.
Ten chudák si před něj klekl a zoufale ho prosil: ‚Měj strpení a já ti zaplatím!‘
30 And he would not: but went and cast him into prison, till he should pay that which was due.
Ale věřitel stál na svém a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí.
31 So when his fellow-servants saw what was done, they were exceeding sorry, and came and told unto their lord all that was done.
Svědky té události to pobouřilo a šli to oznámit králi.
32 Then his lord called him unto him, and saith to him, Thou wicked servant, I forgave thee all that debt, because thou besoughtest me:
Ten si předvolal nemilosrdného věřitele a řekl mu: ‚Ty ničemo! Jak velký dluh jsem ti odpustil, když jsi mne prosil!
33 shouldest not thou also have had mercy on thy fellow-servant, even as I had mercy on thee?
A tys nemohl odpustit svému druhovi tak směšnou částku?‘
34 And his lord was wroth, and delivered him to the tormentors, till he should pay all that was due.
A rozhněvaný král jej potom dal zavřít, dokud svůj dluh do posledního haléře nezaplatí.
35 So shall also my heavenly Father do unto you, if ye forgive not every one his brother from your hearts.
Tak bude jednat můj nebeský Otec s vámi, jestliže nebudete ochotně odpouštět druhým.“
