Mark 7
1 And there are gathered together unto him the Pharisees, and certain of the scribes, which had come from Jerusalem,
I sešli se k němu farizeové a někteří z zákonníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
2 and had seen that some of his disciples ate their bread with defiled, that is, unwashen, hands.
A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama, (to jest neumytýma, ) jísti chleby, reptali o to.
3 For the Pharisees, and all the Jews, except they wash their hands diligently, eat not, holding the tradition of the elders:
Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
4 and [when they come] from the marketplace, except they wash themselves, they eat not: and many other things there be, which they have received to hold, washings of cups, and pots, and brasen vessels.
A po trhu nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby je zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
5 And the Pharisees and the scribes ask him, Why walk not thy disciples according to the tradition of the elders, but eat their bread with defiled hands?
Potom otázali se ho farizeové a zákonníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
6 And he said unto them, Well did Isaiah prophesy of you hypocrites, as it is written, This people honoureth me with their lips, But their heart is far from me.
On pak odpověděv, řekl jim: Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
7 But in vain do they worship me, Teaching [as their] doctrines the precepts of men.
Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení a ustanovení lidská.
8 Ye leave the commandment of God, and hold fast the tradition of men.
Nebo opustivše přikázaní Boží, držíte ustanovení lidská, umývání žejdlíků a koflíků, a jiné věci mnohé těm podobné činíte.
9 And he said unto them, Full well do ye reject the commandment of God, that ye may keep your tradition.
I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázaní Boží, abyste ustanovení svá zachovali.
10 For Moses said, Honour thy father and thy mother; and, He that speaketh evil of father or mother, let him die the death:
Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci neb mateři, ať smrtí umře.
11 but ye say, If a man shall say to his father or his mother, That wherewith thou mightest have been profited by me is Corban, that is to say, Given [to God];
Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, (totiž, dar jest to, ) čímž by tobě ode mne pomoženo býti mohlo.
12 ye no longer suffer him to do aught for his father or his mother;
A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému neb mateři své,
13 making void the word of God by your tradition, which ye have delivered: and many such like things ye do.
Rušíce slovo Boží ustanovením svým, kteréž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
14 And he called to him the multitude again, and said unto them, Hear me all of you, and understand:
I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
15 there is nothing from without the man, that going into him can defile him: but the things which proceed out of the man are those that defile the man.
Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poškvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poškvrňuje člověka.
Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
17 And when he was entered into the house from the multitude, his disciples asked of him the parable.
A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
18 And he saith unto them, Are ye so without understanding also? Perceive ye not, that whatsoever from without goeth into the man, [it] cannot defile him;
I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poškvrniti?
19 because it goeth not into his heart, but into his belly, and goeth out into the draught? [This he said], making all meats clean.
Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
20 And he said, That which proceedeth out of the man, that defileth the man.
Pravil pak, že to, což pochází z člověka, to poškvrňuje člověka.
21 For from within, out of the heart of men, evil thoughts proceed, fornications, thefts, murders, adulteries,
Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
22 covetings, wickednesses, deceit, lasciviousness, an evil eye, railing, pride, foolishness:
Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
23 all these evil things proceed from within, and defile the man.
Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku, a poškvrňují člověka.
24 And from thence he arose, and went away into the borders of Tyre and Sidon. And he entered into a house, and would have no man know it: and he could not be hid.
A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo věděl, ale nemohl se tajiti.
25 But straightway a woman, whose little daughter had an unclean spirit, having heard of him, came and fell down at his feet.
Nebo uslyševši o něm žena, jejíž dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
26 Now the woman was a Greek, a Syrophoenician by race. And she besought him that he would cast forth the devil out of her daughter.
(Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
27 And he said unto her, Let the children first be filled: for it is not meet to take the children’s bread and cast it to the dogs.
Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prvé nasytí dítky; nebť není slušné vzíti chléb dětem a vrci štěňatům.
28 But she answered and saith unto him, Yea, Lord: even the dogs under the table eat of the children’s crumbs.
A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
29 And he said unto her, For this saying go thy way; the devil is gone out of thy daughter.
I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
30 And she went away unto her house, and found the child laid upon the bed, and the devil gone out.
I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
31 And again he went out from the borders of Tyre, and came through Sidon unto the sea of Galilee, through the midst of the borders of Decapolis.
Tedy vyšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
32 And they bring unto him one that was deaf, and had an impediment in his speech; and they beseech him to lay his hand upon him.
I přivedli jemu hluchého a zajikavého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
33 And he took him aside from the multitude privately, and put his fingers into his ears, and he spat, and touched his tongue;
A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
34 and looking up to heaven, he sighed, and saith unto him, Ephphatha, that is, Be opened.
A vzezřev k nebi, vzdechl a řekl jemu: Efata, to jest, otevři se.
35 And his ears were opened, and the bond of his tongue was loosed, and he spake plain.
A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
36 And he charged them that they should tell no man: but the more he charged them, so much the more a great deal they published it.
I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, oni mnohem více ohlašovali.
37 And they were beyond measure astonished, saying, He hath done all things well: he maketh even the deaf to hear, and the dumb to speak.
A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.
