Luke 20
1 And it came to pass, on one of the days, as he was teaching the people in the temple, and preaching the gospel, there came upon him the chief priests and the scribes with the elders;
I stalo se těch dnů v jeden den, když on učil lid v chrámě, a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákonníci s staršími.
2 and they spake, saying unto him, Tell us: By what authority doest thou these things? or who is he that gave thee this authority?
I řekli jemu: pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo jest ten, kterýž tobě tuto moc dal?
3 And he answered and said unto them, I also will ask you a question; and tell me:
I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc; protož pověztež mi:
4 The baptism of John, was it from heaven, or from men?
Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?
5 And they reasoned with themselves, saying, If we shall say, From heaven; he will say, Why did ye not believe him?
Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?
6 But if we shall say, From men; all the people will stone us: for they be persuaded that John was a prophet.
Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; nebo cele tak drží, že Jan jest prorok.
7 And they answered, that they knew not whence [it was].
I odpověděli: Že nevědí, odkud byl.
8 And Jesus said unto them, Neither tell I you by what authority I do these things.
I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.
9 And he began to speak unto the people this parable: A man planted a vineyard, and let it out to husbandmen, and went into another country for a long time.
I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšel přes pole na dlouhé časy.
10 And at the season he sent unto the husbandmen a servant, that they should give him of the fruit of the vineyard: but the husbandmen beat him, and sent him away empty.
A v čas slušný poslal k těm vinařům služebníka, aby užitek z vinice dali jemu. Ti pak vinaři zmrskavše jej, pustili prázdného.
11 And he sent yet another servant: and him also they beat, and handled him shamefully, and sent him away empty.
I poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.
12 And he sent yet a third: and him also they wounded, and cast him forth.
I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.
13 And the lord of the vineyard said, What shall I do? I will send my beloved son: it may be they will reverence him.
Tedy řekl pán té vinice: Co učiním? Pošli svého milého syna. Snad když toho uzří, ustýdnou se.
14 But when the husbandmen saw him, they reasoned one with another, saying, This is the heir: let us kill him, that the inheritance may be ours.
Ale vinaři uzřevše jej, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; poďte, zabíme jej, aby naše bylo to dědictví.
15 And they cast him forth out of the vineyard, and killed him. What therefore will the lord of the vineyard do unto them?
A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali. Což tedy učiní jim pán té vinice?
16 He will come and destroy these husbandmen, and will give the vineyard unto others. And when they heard it, they said, God forbid.
Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.
17 But he looked upon them, and said, What then is this that is written, The stone which the builders rejected, The same was made the head of the corner?
Ale on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli stavitelé, ten učiněn jest v hlavu úhelní?
18 Every one that falleth on that stone shall be broken to pieces; but on whomsoever it shall fall, it will scatter him as dust.
Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.
19 And the scribes and the chief priests sought to lay hands on him in that very hour; and they feared the people: for they perceived that he spake this parable against them.
I hledali přední kněží a zákonníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.
20 And they watched him, and sent forth spies, which feigned themselves to be righteous, that they might take hold of his speech, so as to deliver him up to the rule and to the authority of the governor.
Tedy střehouce ho, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.
21 And they asked him, saying, Master, we know that thou sayest and teachest rightly, and acceptest not the person [of any], but of a truth teachest the way of God:
I otázali se ho, řkouce: Mistře, víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.
22 Is it lawful for us to give tribute unto Caesar, or not?
Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?
23 But he perceived their craftiness, and said unto them,
Ale porozuměv chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?
24 Shew me a penny. Whose image and superscription hath it? And they said, Caesar’s.
Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.
25 And he said unto them, Then render unto Caesar the things that are Caesar’s, and unto God the things that are God’s.
On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
26 And they were not able to take hold of the saying before the people: and they marveled at his answer, and held their peace.
I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.
27 And there came to him certain of the Sadducees, they which say that there is no resurrection; and they asked him,
Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení, ) otázali se ho,
28 saying, Master, Moses wrote unto us, that if a man’s brother die, having a wife, and he be childless, his brother should take the wife, and raise up seed unto his brother.
Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.
29 There were therefore seven brethren: and the first took a wife, and died childless;
I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.
30 and the second;
I pojal druhý tu ženu, a umřel i ten bez dětí.
31 and the third took her; and likewise the seven also left no children, and died.
Potom třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše dětí, zemřeli.
32 Afterward the woman also died.
Nejposléze po všech umřela i ta žena.
33 In the resurrection therefore whose wife of them shall she be? for the seven had her to wife.
Protož při vzkříšení, kterého z nich bude ta žena, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?
A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto věku žení se a vdávají. (aiōn g165)
35 but they that are accounted worthy to attain to that world, and the resurrection from the dead, neither marry, nor are given in marriage: (aiōn g165)
Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti nebudou ani vdávati. (aiōn g165)
36 for neither can they die any more: for they are equal unto the angels; and are sons of God, being sons of the resurrection.
Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.
37 But that the dead are raised, even Moses shewed, in [the place concerning] the Bush, when he calleth the Lord the God of Abraham, and the God of Isaac, and the God of Jacob.
A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, a Bohem Izákovým, a Bohem Jákobovým.
38 Now he is not the God of the dead, but of the living: for all live unto him.
Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.
39 And certain of the scribes answering said, Master, thou hast well said.
Tedy odpověděvše někteří z zákonníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.
40 For they durst not any more ask him any question.
I nesměli se jeho na nic více tázati.
41 And he said unto them, How say they that the Christ is David’s son?
Řekl pak jim: Kterak praví Krista býti synem Davidovým?
42 For David himself saith in the book of Psalms, The Lord said unto my Lord, Sit thou on my right hand,
A sám David praví v knize žalmů: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,
43 Till I make thine enemies the footstool of thy feet.
Ažť položím nepřátely tvé v podnož noh tvých?
44 David therefore calleth him Lord, and how is he his son?
Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?
45 And in the hearing of all the people he said unto his disciples,
I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:
46 Beware of the scribes, which desire to walk in long robes, and love salutations in the marketplaces, and chief seats in the synagogues, and chief places at feasts;
Varujte se zákonníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše, a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách, a první místo na večeřích.
47 which devour widows’ houses, and for a pretence make long prayers: these shall receive greater condemnation.
Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.
