Judges 5
1 Then sang Deborah and Barak the son of Abinoam on that day, saying,
Zpívala pak písničku Debora a Barák syn Abinoemův v ten den, řkouc:
2 For that the leaders took the lead in Israel, for that the people offered themselves willingly, bless ye the LORD.
Pro pomstu učiněnou v Izraeli, a pro lid, kterýž se k tomu dobrovolně měl, dobrořečte Hospodinu.
3 Hear, O ye kings; give ear, O ye princes; I, [even] I, will sing unto the LORD; I will sing praise to the LORD, the God of Israel.
Slyštež králové, a ušima pozorujte knížata, já, já zpívati budu Hospodinu, žalmy zpívati budu Hospodinu Bohu Izraelskému.
4 LORD, when thou wentest forth out of Seir, when thou marchedst out of the field of Edom, the earth trembled, the heavens also dropped, yea, the clouds dropped water.
Hospodine, když jsi vyšel z Seir, když jsi se bral z pole Edomského, třásla se země, nebesa dštila, a oblakové déšť vydali.
5 The mountains flowed down at the presence of the LORD, even yon Sinai at the presence of the LORD, the God of Israel.
Hory se rozplynuly od tváři Hospodinovy, i ta hora Sinai třásla se před tváří Hospodina Boha Izraelského.
6 In the days of Shamgar the son of Anath, in the days of Jael, the highways were unoccupied, and the travellers walked through byways.
Za dnů Samgara syna Anatova, a za dnů Jáhel spustly silnice, kteříž pak šli stezkami, zacházeli cestami křivými.
7 The rulers ceased in Israel, they ceased, until that I Deborah arose, that I arose a mother in Israel.
Spustly vsi v Izraeli, spustly, pravím, až jsem povstala já Debora, povstala jsem matka v Izraeli.
8 They chose new gods; then was war in the gates: was there a shield or spear seen among forty thousand in Israel?
Kterýžto kdyžkoli sobě zvoloval bohy nové, tedy bývala válka v branách, pavézy pak ani kopí nebylo vidíno mezi čtyřidcíti tisíci v Izraeli.
9 My heart is toward the governors of Israel, that offered themselves willingly among the people: bless ye the LORD.
Srdce mé nakloněno jest k správcům Izraelským a k těm, kteříž tak ochotní byli mezi jinými. Dobrořečtež Hospodinu.
10 Tell [of it], ye that ride on white asses, ye that sit on rich carpets, and ye that walk by the way.
Kteříž jezdíte na bílých oslicích, kteříž bydlíte při Middin, a kteříž chodíte po cestách, vypravujtež,
11 Far from the noise of archers, in the places of drawing water, there shall they rehearse the righteous acts of the LORD, [even] the righteous acts of his rule in Israel. Then the people of the LORD went down to the gates.
Že vzdálen hluk střelců na místech, kdež se voda váží; i tam vypravujte hojnou spravedlnost Hospodinovu, hojnou spravedlnost k obyvatelům vsí jeho v Izraeli; tehdážť vstupovati bude k branám lid Hospodinův.
12 Awake, awake, Deborah; awake, awake, utter a song: arise, Barak, and lead thy captivity captive, thou son of Abinoam.
Povstaň, povstaň, Deboro, povstaniž, povstaniž a vypravuj píseň, povstaň, Baráku, a zajmi jaté své, synu Abinoemův.
13 Then came down a remnant of the nobles [and] the people; the LORD came down for me against the mighty.
Tehdážtě potlačenému dopomoženo k opanování silných reků z lidu; Hospodintě mi ku panování dopomohl nad silnými.
14 Out of Ephraim [came down] they whose root is in Amalek; after thee, Benjamin, among thy peoples; out of Machir came down governors, and out of Zebulun they that handle the marshal’s staff.
Z Efraima kořen jejich bojoval proti Amalechitským; za tebou, Efraime, Beniamin s lidem tvým; z Machira táhli vydavatelé zákona, a z Zabulona písaři.
15 And the princes of Issachar were with Deborah; as was Issachar, so was Barak; into the valley they rushed forth at his feet. By the watercourses of Reuben there were great resolves of heart.
Knížata také z Izachar s Deborou, ano i všecko pokolení Izacharovo, jako i Barák do údolí poslán jest pěšky, ale veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu.
16 Why satest thou among the sheepfolds, to hear the pipings for the flocks? At the watercourses of Reuben there were great searchings of heart.
Jak jsi mohl mlče seděti mezi dvěma ohradami, poslouchaje řvání stád? Veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu.
17 Gilead abode beyond Jordan: and Dan, why did he remain in ships? Asher sat still at the haven of the sea, and abode by his creeks.
Zdali i Galád před Jordánem nebydlil? Ale Dan proč zůstal při lodech? Asser seděl na břehu mořském, a v lomích svých bydlil.
18 Zebulun was a people that jeoparded their lives unto the death, and Naphtali, upon the high places of the field.
Zabulon, lid udatný, vynaložil duši svou na smrt, též i Neftalím na vysokých místech pole.
19 The kings came and fought; then fought the kings of Canaan; in Taanach by the waters of Meggido: they took no gain of money.
Králové přitáhše, bojovali, tehdáž bojovali králové Kananejští v Tanach při vodách Mageddo, a však kořisti stříbra nevzali.
20 They fought from heaven, the stars in their courses fought against Sisera.
S nebe bojováno, hvězdy z míst svých bojovaly proti Zizarovi.
21 The river Kishon swept them away, that ancient river, the river Kishon. O my soul, march on with strength.
Potok Císon smetl je, potok Kedumim, potok Císon; všecko to pošlapala jsi, duše má, udatně.
22 Then did the horsehoofs stamp by reason of the pransings, the pransings of their strong ones.
Tehdáž otloukla se kopyta koňů od dupání velikého pod jezdci silnými.
23 Curse ye Meroz, said the angel of the LORD, curse ye bitterly the inhabitants thereof; because they came not to the help of the LORD, to the help of the LORD against the mighty.
Zlořečte Merozu, praví anděl Hospodinův, zlořečte velice obyvatelům jeho, nebo nepřišli na pomoc Hospodinu, ku pomoci Hospodinu proti silným.
24 Blessed above women shall Jael be, the wife of Heber the Kenite, blessed shall she be above women in the tent.
Požehnaná buď nad jiné ženy Jáhel, manželka Hebera Cinejského, nad ženy v staních bydlící buď požehnaná.
25 He asked water, [and] she gave him milk; she brought him butter in a lordly dish.
On vody žádal, ona mléka dala, v koflíku knížecím podala másla.
26 She put her hand to the nail, and her right hand to the workmen’s hammer; and with the hammer she smote Sisera, she smote through his head, yea, she pierced and struck through his temples.
Levou ruku svou k hřebu vztáhla, a pravou ruku svou k kladivu dělníků, i udeřila Zizaru, a ztloukla hlavu jeho, probodla a prorazila židoviny jeho.
27 At her feet he bowed, he fell, he lay: at her feet he bowed, he fell: where he bowed, there he fell down dead.
U noh jejích skrčil se, padl, ležel, u noh jejích skrčil se, padl; kdež se skrčil, tu padl zabitý.
28 Through the window she looked forth, and cried, the mother of Sisera [cried] through the lattice, Why is his chariot so long in coming? why tarry the wheels of his chariots?
Vyhlídala z okna skrze mříži, a naříkala matka Zizarova, řkuci: Proč se tak dlouho vůz jeho nevrací? Proč prodlévají vraceti se domů vozové jeho?
29 Her wise ladies answered her, yea, she returned answer to herself,
Moudřejší pak z předních služebnic jejích odpovídaly, i ona sama také sobě odpovídala:
30 Have they not found, have they not divided the spoil? a damsel, two damsels to every man; to Sisera a spoil of divers colours, a spoil of divers colours of embroidery, of divers colours of embroidery on both sides, on the necks of the spoil?
Zdali ale dosáhli něčeho, a dělí kořisti? Děvečku jednu neb dvě na každého muže, loupeže rozdílných barev samému Zizarovi, kořisti rozdílných barev krumpovaným dílem, roucho rozdílných barev krumpovaným dílem na hrdlo loupežníků.
31 So let all thine enemies perish, [O LORD]: but let them that love him be as the sun when he goeth forth in his might. And the land had rest forty years.
Tak ať zahynou všickni nepřátelé tvoji, ó Hospodine, tebe pak milující ať jsou jako slunce vzcházející v síle své. I byla v pokoji země za čtyřidceti let.
