John 11
1 Now a certain man was sick, Lazarus of Bethany, of the village of Mary and her sister Martha.
Ježíšův přítel Lazar těžce onemocněl. Žil se svými sestrami Marií a Martou ve vesnici Betanii.
2 And it was that Mary which anointed the Lord with ointment, and wiped his feet with her hair, whose brother Lazarus was sick.
(Marie byla ta žena, která pomazala vzácnou mastí Ježíšovy nohy, jak se ještě dovíme.)
3 The sisters therefore sent unto him, saying, Lord, behold, he whom thou lovest is sick.
Bály se o bratrův život, a tak poslaly Ježíšovi vzkaz: „Pane, tvůj milovaný přítel je vážně nemocný.“
4 But when Jesus heard it, he said, This sickness is not unto death, but for the glory of God, that the Son of God may be glorified thereby.
Když se to Ježíš dověděl, řekl: „Nebojte se, Bůh nechce Lazarovu smrt, chce jen oslavit svého Syna.“
5 Now Jesus loved Martha, and her sister, and Lazarus.
Měl velmi rád obě sestry i Lazara,
6 When therefore he heard that he was sick, he abode at that time two days in the place where he was.
ale přesto se ještě dva dny zdržel na místě, kde ho zastihla zpráva o Lazarově nemoci.
7 Then after this he saith to the disciples, Let us go into Judaea again.
Teprve pak řekl svým učedníkům: „Pojďme tedy do Betanie!“
8 The disciples say unto him, Rabbi, the Jews were but now seeking to stone thee; and goest thou thither again?
Ale ti namítali: „Mistře, ty chceš do Judska? Vždyť tě tam chtěli nedávno zabít, a ty se tam chceš vrátit?“
9 Jesus answered, Are there not twelve hours in the day? If a man walk in the day, he stumbleth not, because he seeth the light of this world.
„Proč se bojíte, jako by už nastávala noc, “řekl jim Ježíš. „Můj den ještě neskončil.
10 But if a man walk in the night, he stumbleth, because the light is not in him.
Kdo chodí ve dne, nemusí se bát úrazu, protože dobře vidí na cestu. Teprve cesta za tmy je nebezpečná.“
11 These things spake he: and after this he saith unto them, Our friend Lazarus is fallen asleep; but I go, that I may awake him out of sleep.
Potom dodal: „Náš přítel Lazar usnul a já ho jdu probudit.“
12 The disciples therefore said unto him, Lord, if he is fallen asleep, he will recover.
Učedníci se zaradovali: „Tak on spí? To mu udělá dobře.“
13 Now Jesus had spoken of his death: but they thought that he spake of taking rest in sleep.
Ježíš však nemluvil o uzdravujícím spánku, ale o Lazarově smrti.
14 Then Jesus therefore said unto them plainly, Lazarus is dead.
Řekl jim tedy otevřeně: „Lazar zemřel
15 And I am glad for your sakes that I was not there, to the intent ye may believe; nevertheless let us go unto him.
a já jsem rád, že jsem k němu nepřišel před jeho smrtí. Mohu vám tak podat nový důkaz o své moci, abyste mi uvěřili. Pojďme tam.“
16 Thomas therefore, who is called Didymus, said unto his fellow-disciples, Let us also go, that we may die with him.
Tomáš, kterému říkali Dvojče, rezignovaně povzdechl: „Pojďme, ať třeba umřeme s ním!“
17 So when Jesus came, he found that he had been in the tomb four days already.
Do Betanie přišli čtyři dny po Lazarově pohřbu.
18 Now Bethany was nigh unto Jerusalem, about fifteen furlongs off;
Z Jeru-zaléma bylo do Betanie jen asi tři kilometry,
19 and many of the Jews had come to Martha and Mary, to console them concerning their brother.
a tak mnozí známí z města přicházeli těšit Lazarovy sestry v jejich žalu.
20 Martha therefore, when she heard that Jesus was coming, went and met him: but Mary still sat in the house.
Ty se dověděly, že Ježíš přichází. Marie zůstala doma,
21 Martha therefore said unto Jesus, Lord, if thou hadst been here, my brother had not died.
ale Marta mu běžela vstříc se slovy: „Pane, kdybys tu byl, bratr by jistě neumřel.
22 And even now I know that, whatsoever thou shalt ask of God, God will give thee.
Ale já vím, že ani teď Bůh neodmítne žádnou tvoji prosbu.“
23 Jesus saith unto her, Thy brother shall rise again.
„Neboj se, “odpověděl jí Ježíš, „tvůj bratr bude zase žít.“
24 Martha saith unto him, I know that he shall rise again in the resurrection at the last day.
25 Jesus said unto her, I am the resurrection, and the life: he that believeth on me, though he die, yet shall he live:
Ježíš jí řekl: „To já přináším vzkříšení a život. Ti, kdo ve mne uvěřili, ať zemřeli nebo ještě žijí,
v žádném případě nezemřou navždy. Věříš tomu, Marto?“ (aiōn g165)
27 She saith unto him, Yea, Lord: I have believed that thou art the Christ, the Son of God, [even] he that cometh into the world.
„Věřím, že jsi Boží Syn. Jsi Mesiáš, který měl přijít na svět, “odpověděla.
28 And when she had said this, she went away, and called Mary her sister secretly, saying, The Master is here, and calleth thee.
Marta se pak vrátila domů a pošeptala své sestře: „Přišel Mistr a chce s tebou mluvit.“
29 And she, when she heard it, arose quickly, and went unto him.
Sotva to Marie uslyšela, vstala a spěchala k němu.
30 (Now Jesus was not yet come into the village, but was still in the place where Martha met him.)
Ježíš se zatím zdržoval na místě, kde se setkal s Martou.
31 The Jews then which were with her in the house, and were comforting her, when they saw Mary, that she rose up quickly and went out, followed her, supposing that she was going unto the tomb to weep there.
Židé, kteří Marii utěšovali, se domnívali, že se jde vyplakat k Lazarovu hrobu, proto šli za ní.
32 Mary therefore, when she came where Jesus was, and saw him, fell down at his feet, saying unto him, Lord, if thou hadst been here, my brother had not died.
Jakmile Marie našla Ježíše, poklekla před ním na zem a naříkala: „Pane, kdybys byl zastihl Lazara živého, jistě bys ho nenechal zemřít.“
33 When Jesus therefore saw her weeping, and the Jews [also] weeping which came with her, he groaned in the spirit, and was troubled,
Mariin pláč Ježíše rozrušil a okázalý nářek Židů se ho nemile dotkl.
34 and said, Where have ye laid him? They say unto him, Lord, come and see.
Zeptal se: „Kam jste Lazara pohřbili?“„Pojď, Pane, ukážeme ti, “odpověděli.
35 Jesus wept.
Teď vyhrkly slzy i Ježíšovi.
36 The Jews therefore said, Behold how he loved him!
„Podívejte, jak ho měl rád, “šeptali někteří mezi sebou.
37 But some of them said, Could not this man, which opened the eyes of him that was blind, have caused that this man also should not die?
Jiní však namítali: „Proč nechal Lazara zemřít? Vždyť před tím uzdravil slepce. Nemohl ho zachránit?“
38 Jesus therefore again groaning in himself cometh to the tomb. Now it was a cave, and a stone lay against it.
To Ježíše popudilo a vykročil k hrobu. Byla to jeskyně zavalená balvanem.
39 Jesus saith, Take ye away the stone. Martha, the sister of him that was dead, saith unto him, Lord, by this time he stinketh: for he hath been [dead] four days.
„Odvalte ten kámen!“přikázal Ježíš. „Pane, bratr zde leží už čtyři dny a jeho tělo je jistě v rozkladu, “namítla Marta.
40 Jesus saith unto her, Said I not unto thee, that, if thou believedst, thou shouldest see the glory of God?
„Kde zůstala tvoje víra, že se Bůh oslaví?“podivil se Ježíš.
41 So they took away the stone. And Jesus lifted up his eyes, and said, Father, I thank thee that thou heardest me.
Otevřeli hrob, Ježíš pohlédl k nebi a modlil se: „Otče, děkuji ti, že mne vyslyšíš.
42 And I knew that thou hearest me always: but because of the multitude which standeth around I said it, that they may believe that thou didst send me.
Já vím, že vždycky slyšíš, ale říkám to nahlas, aby tito lidé uvěřili, že jsi mne poslal.“
43 And when he had thus spoken, he cried with a loud voice, Lazarus, come forth.
Pak zvolal: „Lazare, pojď ven!“
44 He that was dead came forth, bound hand and foot with grave-clothes; and his face was bound about with a napkin. Jesus saith unto them, Loose him, and let him go.
A Lazar vyšel. Ruce a nohy měl ovinuté plátnem, tvář zahalenou šátkem. „Sundejte mu to, “přikázal Ježíš, „ať může chodit.“
45 Many therefore of the Jews, which came to Mary and beheld that which he did, believed on him.
Tehdy mnoho z přihlížejících Židů Ježíšovi uvěřilo, protože se stali svědky tohoto zázraku.
46 But some of them went away to the Pharisees, and told them the things which Jesus had done.
Někteří z nich však zprávu o této události donesli farizejům.
47 The chief priests therefore and the Pharisees gathered a council, and said, What do we? for this man doeth many signs.
Ti se sešli k poradě s předními židovskými kněžími: „Co si s ním počneme? Ten člověk dělá skutečné divy!
48 If we let him thus alone, all men will believe on him: and the Romans will come and take away both our place and our nation.
Bude-li ve své činnosti pokračovat, všichni mu uvěří a provolají ho králem. Římané zakročí a je konec s naší vládou, chrámem i národem.“
49 But a certain one of them, Caiaphas, being high priest that year, said unto them, Ye know nothing at all,
Úřadující velekněz Kaifáš řekl: „Vezměte rozum do hrsti!
50 nor do ye take account that it is expedient for you that one man should die for the people, and that the whole nation perish not.
Proč by měl být zničen celý národ, ať zemře jeden za všechny.“
51 Now this he said not of himself: but being high priest that year, he prophesied that Jesus should die for the nation;
Když Kaifáš navrhoval tento úklad proti Ježíšovi, netušil, že pověděl slova, která se naplní. Jako velekněz prohlásil, že Ježíš má být obětován za svůj lid.
52 and not for the nation only, but that he might also gather together into one the children of God that are scattered abroad.
Jeho výrok se nevztahoval jen na Židy, ale na lidi ze všech národů, ze kterých bude vytvořena Kristova církev.
53 So from that day forth they took counsel that they might put him to death.
Od této chvíle usilovali židovští kněží a farizejové o Ježíšův život.
54 Jesus therefore walked no more openly among the Jews, but departed thence into the country near to the wilderness, into a city called Ephraim; and there he tarried with the disciples.
Ježíš přestal veřejně vystupovat mezi Židy a usadil se se svými učedníky v Efrajimu, na okraji pouště.
55 Now the passover of the Jews was at hand: and many went up to Jerusalem out of the country before the passover, to purify themselves.
Přiblížily se opět Velikonoce. Do Jeruzaléma přišlo mnoho poutníků, aby se ještě před hlavními svátky očistili od hříchů.
56 They sought therefore for Jesus, and spake one with another, as they stood in the temple, What think ye? That he will not come to the feast?
Ptali se po Ježíši a říkali si mezi sebou: „Co si myslíte o tom, že tu není?“
57 Now the chief priests and the Pharisees had given commandment, that, if any man knew where he was, he should shew it, that they might take him.
Kněží a farizejové veřejně vyhlásili, že každý, kdo by o Ježíši věděl, musí to ihned oznámit, aby ho mohli zatknout.
