Job 4
1 Then answered Eliphaz the Temanite, and said,
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 If one assay to commune with thee, wilt thou be grieved? but who can withhold himself from speaking?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Behold, thou hast instructed many, and thou hast strengthened the weak hands.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Thy words have upholden him that was falling, and thou hast confirmed the feeble knees.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 But now it is come unto thee, and thou faintest; it toucheth thee, and thou art troubled.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Is not thy fear [of God] thy confidence, [and] thy hope the integrity of thy ways?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Remember, I pray thee, who [ever] perished, being innocent? or where were the upright cut off?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 According as I have seen, they that plow iniquity, and sow trouble, reap the same.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 By the breath of God they perish, and by the blast of his anger are they consumed.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 The roaring of the lion, and the voice of the fierce lion, and the teeth of the young lions, are broken.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 The old lion perisheth for lack of prey, and the whelps of the lioness are scattered abroad.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 Now a thing was secretly brought to me, and mine ear received a whisper thereof.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 In thoughts from the visions of the night, when deep sleep falleth on men,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 Fear came upon me, and trembling, which made all my bones to shake.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Then a spirit passed before my face; the hair of my flesh stood up.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 It stood still, but I could not discern the appearance thereof; a form was before mine eyes: [there was] silence, and I heard a voice, [saying],
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 Shall mortal man be more just than God? shall a man be more pure than his Maker?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Behold, he putteth no trust in his servants; and his angels he chargeth with folly:
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 How much more them that dwell in houses of clay, whose foundation is in the dust, which are crushed before the moth!
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 Betwixt morning and evening they are destroyed: they perish for ever without any regarding it.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Is not their tent-cord plucked up within them? they die, and that without wisdom.
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
