Job 31
1 I MADE a covenant with mine eyes; how then should I look upon a maid?
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 For what [is] the portion of God from above, and the heritage of the Almighty from on high?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 Is it not calamity to the unrighteous, and disaster to the workers of iniquity?
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Doth not he see my ways, and number all my steps?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 If I have walked with vanity, and my foot hath hasted to deceit;
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 (Let me be weighed in an even balance, that God may know mine integrity; )
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 If my step hath turned out of the way, and mine heart walked after mine eyes, and if any spot hath cleaved to mine hands:
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 Then let me sow, and let another eat; yea, let the produce of my field be rooted out.
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 If mine heart have been enticed unto a woman, and I have laid wait at my neighbour’s door:
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 Then let my wife grind unto another, and let others bow down upon her.
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 For that were an heinous crime; yea, it were an iniquity to be punished by the judges:
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 For it is a fire that consumeth unto Destruction, and would root out all mine increase.
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 If I did despise the cause of my manservant or of my maidservant, when they contended with me:
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 What then shall I do when God riseth up? and when he visiteth, what shall I answer him?
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Did not he that made me in the womb make him? and did not one fashion us in the womb?
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A ne sformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 If I have withheld the poor from [their] desire, or have caused the eyes of the widow to fail;
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 Or have eaten my morsel alone, and the fatherless hath not eaten thereof;
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 (Nay, from my youth he grew up with me as with a father, and I have been her guide from my mother’s womb; )
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 If I have seen any perish for want of clothing, or that the needy had no covering;
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 If his loins have not blessed me, and if he were not warmed with the fleece of my sheep;
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 If I have lifted up my hand against the fatherless, because I saw my help in the gate:
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 Then let my shoulder fall from the shoulder blade, and mine arm be broken from the bone.
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 For calamity from God was a terror to me, and by reason of his excellency I could do nothing.
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 If I have made gold my hope, and have said to the fine gold, [Thou art] my confidence;
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 If I rejoiced because my wealth was great, and because mine hand had gotten much;
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 If I beheld the sun when it shined, or the moon walking in brightness;
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 And my heart hath been secretly enticed, and my mouth hath kissed my hand:
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 This also were an iniquity to be punished by the judges: for I should have lied to God that is above.
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 If I rejoiced at the destruction of him that hated me, or lifted up myself when evil found him;
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 (Yea, I suffered not my mouth to sin by asking his life with a curse; )
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 If the men of my tent said not, Who can find one that hath not been satisfied with his flesh?
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 The stranger did not lodge in the street; but I opened my doors to the traveller;
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 If like Adam I covered my transgressions, by hiding mine iniquity in my bosom;
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 Because I feared the great multitude, and the contempt of families terrified me, so that I kept silence, and went not out of the door—
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Oh that I had one to hear me! (lo, here is my signature, let the Almighty answer me; ) and [that I had] the indictment which mine adversary hath written!
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 Surely I would carry it upon my shoulder; I would bind it unto me as a crown.
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 I would declare unto him the number of my steps; as a prince would I go near unto him.
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 If my land cry out against me, and the furrows thereof weep together;
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 If I have eaten the fruits thereof without money, or have caused the owners thereof to lose their life:
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 Let thistles grow instead of wheat, and cockle instead of barley. The words of Job are ended.
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
