Job 23
1 Then Job answered and said,
Tedy odpověděl Job a řekl:
2 Even today is my complaint rebellious: my stroke is heavier than my groaning.
Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
3 Oh that I knew where I might find him, that I might come even to his seat!
Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
4 I would order my cause before him, and fill my mouth with arguments.
Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
5 I would know the words which he would answer me, and understand what he would say unto me.
Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
6 Would he contend with me in the greatness of his power? Nay; but he would give heed unto me.
Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
7 There the upright might reason with him; so should I be delivered for ever from my judge.
Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
8 Behold, I go forward, but he is not [there]; and backward, but I cannot perceive him:
Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
9 On the left hand, when he doth work, but I cannot behold him: he hideth himself on the right hand, that I cannot see him.
By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
10 But he knoweth the way that I take; when he hath tried me, I shall come forth as gold.
Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
11 My foot hath held fast to his steps; his way have I kept, and turned not aside.
Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
12 I have not gone back from the commandment of his lips; I have treasured up the words of his mouth more than my necessary food.
Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
13 But he is in one [mind], and who can turn him? and what his soul desireth, even that he doeth.
On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
14 For he performeth that which is appointed for me: and many such things are with him.
A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
15 Therefore am I troubled at his presence; when I consider, I am afraid of him.
Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
16 For God hath made my heart faint, and the Almighty hath troubled me:
Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
17 Because I was not cut off before the darkness, neither did he cover the thick darkness from my face.
Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.
