Job 16
1 Then Job answered and said,
A odpovídaje Job, řekl:
2 I have heard many such things: miserable comforters are ye all.
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
3 Shall vain words have an end? or what provoketh thee that thou answerest?
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4 I also could speak as ye do; if your soul were in my soul’s stead, I could join words together against you, and shake mine head at you.
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
5 [But] I would strengthen you with my mouth, and the solace of my lips should assuage [your grief].
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6 Though I speak, my grief is not assuaged: and though I forbear, what am I eased?
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
7 But now he hath made me weary: thou hast made desolate all my company.
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8 And thou hast laid fast hold on me, [which] is a witness [against me]: and my leanness riseth up against me, it testifieth to my face.
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9 He hath torn me in his wrath, and persecuted me; he hath gnashed upon me with his teeth: mine adversary sharpeneth his eyes upon me.
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10 They have gaped upon me with their mouth; they have smitten me upon the cheek reproachfully: they gather themselves together against me.
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11 God delivereth me to the ungodly, and casteth me into the hands of the wicked.
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12 I was at ease, and he brake me asunder; yea, he hath taken me by the neck, and dashed me to pieces: he hath also set me up for his mark.
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13 His archers compass me round about, he cleaveth my reins asunder, and doth not spare; he poureth out my gall upon the ground.
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
14 He breaketh me with breach upon breach; he runneth upon me like a giant.
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
15 I have sewed sackcloth upon my skin, and have laid my horn in the dust.
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
16 My face is foul with weeping, and on my eyelids is the shadow of death;
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
17 Although there is no violence in mine hands, and my prayer is pure.
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
18 O earth, cover not thou my blood, and let my cry have no [resting] place.
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
19 Even now, behold, my witness is in heaven, and he that coucheth for me is on high.
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
20 My friends scorn me: [but] mine eye poureth out tears unto God;
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
21 That he would maintain the right of a man with God, and of a son of man with his neighbour!
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
22 For when a few years are come, I shall go the way whence I shall not return.
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.
