Job 11
1 Then answered Zophar the Naamathite, and said,
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 Should not the multitude of words be answered? and should a man full of talk be justified?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 Should thy boastings make men hold their peace? and when thou mockest, shall no man make thee ashamed?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 For thou sayest, My doctrine is pure, and I am clean in thine eyes.
Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 But Oh that God would speak, and open his lips against thee;
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 And that he would shew thee the secrets of wisdom, that is manifold in effectual working! Know therefore that God exacteth of thee less than thine iniquity deserveth.
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 Canst thou by searching find out God? canst thou find out the Almighty unto perfection?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 The measure thereof is longer than the earth, and broader than the sea.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 If he pass through, and shut up, and call unto judgment, then who can hinder him?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 For he knoweth vain men: he seeth iniquity also, even though he consider it not.
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 But vain man is void of understanding, yea, man is born as a wild ass’s colt.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 If thou set thine heart aright, and stretch out thine hands toward him;
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 If iniquity be in thine hand, put it far away, and let not unrighteousness dwell in thy tents;
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 Surely then shalt thou lift up thy face without spot; yea, thou shalt be stedfast, and shalt not fear:
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 For thou shalt forget thy misery; thou shalt remember it as waters that are passed away:
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 And [thy] life shall be clearer than the noonday; though there be darkness, it shall be as the morning.
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 And thou shalt be secure, because there is hope; yea, thou shalt search [about thee], and shalt take thy rest in safety.
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 Also thou shalt lie down, and none shall make thee afraid; yea, many shall make suit unto thee.
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 But the eyes of the wicked shall fail, and they shall have no way to flee, and their hope shall be the giving up of the ghost.
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
