Ezekiel 35
1 Moreover the word of the LORD came unto me, saying,
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2 Son of man, set thy face against mount Seir, and prophesy against it,
Synu člověčí, obrať tvář svou proti hoře Seir, a prorokuj proti ní.
3 and say unto it, Thus saith the Lord GOD: Behold, I am against thee, O mount Seir, and I will stretch out mine hand against thee, and I will make thee a desolation and an astonishment.
A rci jí: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já jsem proti tobě, horo Seir, a vztáhnu ruku svou na tebe, a obrátím tě v hroznou poušť.
4 I will lay thy cities waste, and thou shalt be desolate; and thou shalt know that I am the LORD.
Města tvá v poušť obrátím, a ty budeš pustinou, i zvíš, že já jsem Hospodin,
5 Because thou hast had a perpetual enmity, and hast given over the children of Israel to the power of the sword in the time of their calamity, in the time of the iniquity of the end:
Proto že máš nepřátelství věčné, a rozptyluješ syny Izraelské mečem v čas bídy jejich, v čas dokonání nepravosti.
6 therefore, as I live, saith the Lord GOD, I will prepare thee unto blood, and blood shall pursue thee: sith thou hast not hated blood, therefore blood shall pursue thee.
Protož živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že k zabití připravím tě, a krev tě stihati bude. Poněvadž krve vylévání v nenávisti nemáš, také tě krev stihati bude.
7 Thus will I make mount Seir an astonishment and a desolation; and I will cut off from it him that passeth through and him that returneth.
Obrátím, pravím, horu Seir v hroznou poušť, a vypléním z ní jdoucího přes ni i vracujícího se.
8 And I will fill his mountains with his slain: in thy hills and in thy valleys and in all thy watercourses shall they fall that are slain with the sword.
A naplním hory její zbitými jejími; na pahrbcích tvých i v údolích tvých, i při všech potocích tvých zbití mečem padati budou.
9 I will make thee perpetual desolations, and thy cities shall not be inhabited: and ye shall know that I am the LORD.
V pustiny věčné obrátím tě, tak že města tvá nebudou zase vzdělána, i zvíte, že já jsem Hospodin.
10 Because thou hast said, These two nations and these two countries shall be mine, and we will possess it; whereas the LORD was there:
Proto že říkáš: Tito dva národové a tyto dvě země mé budou, a budeme dědičně vládnouti tou, v níž Hospodin přebýval,
11 therefore, as I live, saith the Lord GOD, I will do according to thine anger, and according to thine envy which thou hast shewed out of thy hatred against them; and I will make myself known among them, when I shall judge thee.
Protož živť jsem já, praví Panovník Hospodin, žeť učiním podlé hněvu tvého a podlé závisti tvé, kterouž jsi prokázala z nenávisti své proti nim. I budu poznán od nich, když tě budu souditi.
12 And thou shalt know that I the LORD have heard all thy blasphemies which thou hast spoken against the mountains of Israel, saying, They are laid desolate, they are given us to devour.
A zvíš, že já Hospodin slyšel jsem všecka hanění tvá, kteráž jsi mluvila o horách Izraelských, řkuci: Zpuštěnyť jsou, námť jsou dány k sežrání.
13 And ye have magnified yourselves against me with your mouth, and have multiplied your words against me: I have heard it.
Nebo jste se honosili proti mně ústy svými, a množili proti mně slova svá, což jsem sám slyšel.
14 Thus saith the Lord GOD: When the whole earth rejoiceth, I will make thee desolate.
Takto praví Panovník Hospodin: Jakž se veselí všecka ta země, tak pustinu učiním z tebe.
15 As thou didst rejoice over the inheritance of the house of Israel, because it was desolate, so will I do unto thee: thou shalt be desolate, O mount Seir, and all Edom, even all of it: and they shall know that I am the LORD.
Jakž se veselíš nad dědictvím domu Izraelského, proto že zpustl, tak učiním i tobě. Pustinou budeš, ó horo Seir, i všecka země Idumejská naskrze, i zvědíť, že já jsem Hospodin.
