Ecclesiastes 4
1 Then I returned and saw all the oppressions that are done under the sun: and behold, the tears of such as were oppressed, and they had no comforter; and on the side of their oppressors there was power, but they had no comforter.
Opět obrátiv se, i viděl jsem všeliká ssoužení, kteráž se dějí pod sluncem, a aj, slzy křivdu trpících, ješto nemají potěšitele, ani moci k vyjití z ruky těch, kteříž je ssužují, a nemají potěšitele.
2 Wherefore I praised the dead which are already dead more than the living which are yet alive;
Protož já chválil jsem mrtvé, kteříž již zemřeli, více nežli živé, kteříž jsou živi až po dnes.
3 yea, better than them both [did I esteem] him which hath not yet been, who hath not seen the evil work that is done under the sun.
Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten, kterýž ještě nebyl, a neviděl skutku zlého, dějícího se pod sluncem.
4 Then I saw all labour and every skilful work, that for this a man is envied of his neighbour. This also is vanity and a striving after wind.
Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo, že jest k závisti jedněch druhým. I to také jest marnost a trápení ducha.
5 The fool foldeth his hands together, and eateth his own flesh.
Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje:
6 Better is an handful with quietness, than two handfuls with labour and striving after wind.
Lepší jest plná hrst s odpočinutím, nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha.
7 Then I returned and saw vanity under the sun.
Opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem:
8 There is one that is alone, and he hath not a second; yea, he hath neither son nor brother; yet is there no end of all his labour, neither are his eyes satisfied with riches. For whom then, [saith he], do I labour, and deprive my soul of good? This also is vanity, yea, it is a sore travail.
Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění.
9 Two are better than one; because they have a good reward for their labour.
Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.
10 For if they fall, the one will lift up his fellow: but woe to him that is alone when he falleth, and hath not another to lift him up.
Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.
11 Again, if two lie together, then they have warmth: but how can one be warm [alone]?
Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje?
12 And if a man prevail against him that is alone, two shall withstand him; and a threefold cord is not quickly broken.
Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.
13 Better is a poor and wise youth than an old and foolish king, who knoweth not how to receive admonition any more.
Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati,
14 For out of prison he came forth to be king; yea, even in his kingdom he was born poor.
Ačkoli z žaláře vychází, aby kraloval, nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti.
15 I saw all the living which walk under the sun, that they were with the youth, the second, that stood up in his stead.
Viděl jsem všecky živé, kteříž chodí pod sluncem, ani se přídrželi pacholete, potomka onoho, kterýž měl kralovati místo něho.
16 There was no end of all the people, even of all them over whom he was: yet they that come after shall not rejoice in him. Surely this also is vanity and a striving after wind.
Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu, jakž toho, kterýž byl před nimi, takž ani potomci nebudou se těšiti z něho. Protož i to jest marnost a trápení ducha.
