Ecclesiastes 3
1 To every thing there is a season, and a time to every purpose under the heaven:
Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2 a time to be born, and a time to die; a time to plant, and a time to pluck up that which is planted;
Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3 a time to kill, and a time to heal; a time to break down, and a time to build up;
Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4 a time to weep, and a time to laugh; a time to mourn, and a time to dance;
Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5 a time to cast away stones, and a time to gather stones together; a time to embrace, and a time to refrain from embracing;
Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6 a time to seek, and a time to lose; a time to keep, and a time to cast away;
Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7 a time to rend, and a time to sew; a time to keep silence, and a time to speak;
Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8 a time to love, and a time to hate; a time for war, and a time for peace.
Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9 What profit hath he that worketh in that wherein he laboureth?
Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10 I have seen the travail which God hath given to the sons of men to be exercised therewith.
Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11 He hath made every thing beautiful in its time: also he hath set the world in their heart, yet so that man cannot find out the work that God hath done from the beginning even to the end.
Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12 I know that there is nothing better for them, than to rejoice, and to do good so long as they live.
Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13 And also that every man should eat and drink, and enjoy good in all his labour, is the gift of God.
Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14 I know that, whatsoever God doeth, it shall be for ever: nothing can be put to it, nor any thing taken from it: and God hath done it, that men should fear before him.
Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15 That which is hath been already; and that which is to be hath already been: and God seeketh again that which is passed away.
To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16 And moreover I saw under the sun, in the place of judgment, that wickedness was there; and in the place of righteousness, that wickedness was there.
Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17 I said in mine heart, God shall judge the righteous and the wicked: for there is a time there for every purpose and for every work.
I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18 I said in mine heart, [It is] because of the sons of men, that God may prove them, and that they may see that they themselves are [but as] beasts.
Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19 For that which befalleth the sons of men befalleth beasts; even one thing befalleth them: as the one dieth, so dieth the other; yea, they have all one breath; and man hath no preeminence above the beasts: for all is vanity.
Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20 All go unto one place; all are of the dust, and all turn to dust again.
Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21 Who knoweth the spirit of man whether it goeth upward, and the spirit of the beast whether it goeth downward to the earth?
Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22 Wherefore I saw that there is nothing better, than that a man should rejoice in his works; for that is his portion: for who shall bring him [back] to see what shall be after him?
Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
