1 Corinthians 11
1 Be ye imitators of me, even as I also am of Christ.
Jinak vás musím pochválit, že na mne nezapomínáte a držíte se toho, co jsem vás naučil.
2 Now I praise you that ye remember me in all things, and hold fast the traditions, even as I delivered them to you.
Nelíbí se mi však móda, jakou u vás některé ženy začínají pěstovat:
3 But I would have you know, that the head of every man is Christ; and the head of the woman is the man; and the head of Christ is God.
když ve veřejných shromážděních vzývají Boha nebo o něm hovoří, nezahalují si hlavu.
4 Every man praying or prophesying, having his head covered, dishonoureth his head.
Vždyť je to stejný projev neúcty,
5 But every woman praying or prophesying with her head unveiled dishonoureth her head: for it is one and the same thing as if she were shaven.
jako když muž si nechá ve společnosti na hlavě pokrývku.
6 For if a woman is not veiled, let her also be shorn: but if it is a shame to a woman to be shorn or shaven, let her be veiled.
Platí-li v důstojnosti pořadí Bůh – Kristus – muž – žena,
7 For a man indeed ought not to have his head veiled, forasmuch as he is the image and glory of God: but the woman is the glory of the man.
pak si má žena hlavu zahalovat,
8 For the man is not of the woman; but the woman of the man:
jako si ji zahalují andělé před Bohem.
9 for neither was the man created for the woman; but the woman for the man:
Muž to nedělá proto, že má nezakrytě zrcadlit Boží slávu,
10 for this cause ought the woman to have [a sign of] authority on her head, because of the angels.
a žena to má dělat proto,
11 Howbeit neither is the woman without the man, nor the man without the woman, in the Lord.
že tím uznává vyšší autoritu muže.
12 For as the woman is of the man, so is the man also by the woman; but all things are of God.
Takový je aspoň všeobecný zvyk.
13 Judge ye in yourselves: is it seemly that a woman pray unto God unveiled?
Jinak jsou si ovšem obě pohlaví rovna v tom,
14 Doth not even nature itself teach you, that, if a man have long hair, it is a dishonour to him?
že jako žena pochází z muže,
15 But if a woman have long hair, it is a glory to her: for her hair is given her for a covering.
tak se muž zase rodí z ženy;
16 But if any man seemeth to be contentious, we have no such custom, neither the churches of God.
oba stejně vděčí za svůj život Bohu.
17 But in giving you this charge, I praise you not, that ye come together not for the better but for the worse.
Když už jsem v tom napomínání, ještě jedna věc mě rmoutí.
18 For first of all, when ye come together in the church, I hear that divisions exist among you; and I partly believe it.
Vidím, že vaše shromáždění začínají být spíš ke škodě než k užitku.
19 For there must be also heresies among you, that they which are approved may be made manifest among you.
Slyšel jsem – a něco pravdy na tom zřejmě je, že do vašich shromáždění pronikají různice.
20 When therefore ye assemble yourselves together, it is not possible to eat the Lord’s supper:
Na tom je dobré snad jedině to, že se aspoň jasně odliší zdravé od nezdravého mezi vámi.
21 for in your eating each one taketh before [other] his own supper; and one is hungry, and another is drunken.
Výsledkem však je, že se ani nedá společně zasednout ke stolu Páně, protože každý honem spěchá sníst to, co si přinesl, a pak už často nemůže pozřít sousto s těmi, kdo přišli hladoví.
22 What? have ye not houses to eat and to drink in? or despise ye the church of God, and put them to shame that have not? What shall I say to you? shall I praise you in this? I praise you not.
Copak se nemůžete najíst už doma? Nebo se snad chcete vychloubat svou kuchyní před méně zámožnými bratry a zlehčovat tak Boží církev? Za to tedy ode mne pochvalu nečekejte.
23 For I received of the Lord that which also I delivered unto you, how that the Lord Jesus in the night in which he was betrayed took bread;
Učil jsem vás přece, co mi Kristus svěřil: v tu noc, kdy byl zrazen,
24 and when he had given thanks, he brake it, and said, This is my body, which is for you: this do in remembrance of me.
vzal chléb, poděkoval za něj Bohu, rozlámal ho a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás obětuje. Čiňte to na mou památku.“
25 In like manner also the cup, after supper, saying, This cup is the new covenant in my blood: this do, as oft as ye drink [it], in remembrance of me.
Po večeři pak pozvedl kalich se slovy: „Hle, nová smlouva, kterou zpečetím svou krví. Ten kalich vám ji připomene, kdykoliv z něho budete pít.“
26 For as often as ye eat this bread, and drink the cup, ye proclaim the Lord’s death till he come.
Jedením toho chleba a společným pitím z kalicha tedy hlásáte Kristovu smrt až do jeho příchodu.
27 Wherefore whosoever shall eat the bread or drink the cup of the Lord unworthily, shall be guilty of the body and the blood of the Lord.
To ovšem znamená, že kdo bere ten chléb nebo to víno na lehkou váhu, znevažuje tím Kristovu smrt.
28 But let a man prove himself, and so let him eat of the bread, and drink of the cup.
Ať tedy každý nejdřív sám sebe zkoumá, než sáhne po chlebu a kalicha. Jinak na sebe přivolává odsouzení, protože pohrdá Kristovou obětí.
29 For he that eateth and drinketh, eateth and drinketh judgment unto himself, if he discern not the body.
30 For this cause many among you are weak and sickly, and not a few sleep.
Proto je vás tolik nemocných, slabých a umírajících.
31 But if we discerned ourselves, we should not be judged.
Nemuselo by to být, kdybychom byli sami na sebe přísnější.
32 But when we are judged, we are chastened of the Lord, that we may not be condemned with the world.
Takto nás však musí trestat Pán, aby nás pak nemusel odsoudit s ostatním světem.
33 Wherefore, my brethren, when ye come together to eat, wait one for another.
Proto vás prosím, bratři, abyste při takových setkáních čekali, až se sejdete všichni.
34 If any man is hungry, let him eat at home; that your coming together be not unto judgment. And the rest will I set in order whensoever I come.
Kdo by nemohl vydržet hladem, ať se nají doma a nepřivolává Boží trest. Ostatní zařídím, až přijdu.
