Psalms 39

1 For the leader; for Jeduthun. A psalm of David. I vowed to watch my words, and sin not with my tongue, but to put on my mouth a muzzle, while the wicked were in my presence.

Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův. Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

2 I was silent and dumb, speechless: but my pain was stirred up.

Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

3 My heart grew hot within me; as I mused, the fire was kindled, till at last the words came to my tongue.

Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

4 “Teach me, O Lord, my end, and the sum of my days what it is. Let me know how transient I am.

Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

5 See! My days you have made but a span, and my life is as nothing before you. It is but as a breath that everyone stands: (Selah)

Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. (Sélah)

6 it is but in mere semblance we walk to and fro, and all our noise is for nothing. We heap up, and know not who will gather.”

Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

7 And now, what wait I for, Lord? My hope is in you.

Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

8 From all my transgressions deliver me; make me not the scorn of the fool.

A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

9 I am dumb, never opening my mouth, for this is your own doing.

Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

10 Remove your stroke from off me: by the might of your hand I am spent.

Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

11 When you rebuke someone to punish their sins, you consume, like a moth, what they treasures. Everyone is only a breath. (Selah)

Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. (Sélah)

12 Hear my prayer, O Lord; attend to my cry for help. Hold not your peace at my tears. For I am but a guest of yours, a stranger visiting, like all my ancestors.

Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji.

13 Look away from me, let me smile again, before I die and am gone.

Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl.