Romans 9
1 I speak truth in Christ, I do not lie, my conscience bearing witness with me in the Holy Spirit, that
Pravduť pravím v Kristu, a neklamámť, čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém,
2 I have great grief and unceasing anguish in my heart.
Žeť mám veliký zámutek, a ustavičnou bolest v srdci svém.
3 For I could wish to be myself accursed and cast out from Christ in behalf of my brethren, my kinsmen as to the flesh;
Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých, příbuzných svých podlé těla.
4 who are Israelites; whom God adopted as sons, whose was the glory, and the covenants, and the giving of the Law, and the service of the sanctuary, and the promises;
Kteřížto jsou Izraelští, jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení.
5 whose are the fathers, and from whom, as to the flesh, was the Christ. He who is over all, God, be blessed for ever! Amen. (aiōn g165)
Jejichž jsou otcové, a ti, z nichž jest Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky. Amen. (aiōn g165)
6 Not as though the word of God hath failed; for not all they that are of Israel are Israel;
A však nemůže zmařeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteříž jsou z Izraele, Izraelští jsou.
7 nor because they are descendants of Abraham are they all children; but, “Thy offspring shall be reckoned from Isaac.”
Aniž proto, že jsou símě Abrahamovo, všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símě.
8 That is, not the children by natural descent are children of God, but the children to whom the promise is made are accounted as the offspring.
To jest, ne ti, kteříž jsou synové těla, jsou synové Boží, ale kteříž jsou synové zaslíbení, ti se počítají za símě.
9 For the word of promise is this: “At this time I will come, and Sarah shall have a son.”
Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž čas přijdu, a Sára bude míti syna.
10 And not only so, but also when Rebecca had conceived by one man, our father Isaac,
A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho počavši, totiž z Izáka, otce našeho.
11 before the children were born, or had done any thing good or evil, to the end that God's purpose according to election might stand, not depending on works, but on the will of him that calleth,
Nebo ještě před narozením, a prvé než co dobrého neb zlého učinili, aby uložení Boží, kteréž jest podlé vyvolení, ne z skutků, ale z toho, kterýž povolává, pevné bylo,
12 it was said to her, “The elder shall serve the younger:”
Řečeno jest jí: Větší sloužiti bude menšímu,
13 as it is written, “Jacob I loved, but Esau I hated.”
Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenáviděl jsem.
14 What then shall we say? Is there injustice with God? Far be it!
I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli.
15 For he saith to Moses, “On whom I have mercy, on him will I have mercy; and on whom I have compassion, on him will I have compassion.”
Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kýmž se slituji.
16 So then it dependeth not on him that willeth, nor on him that runneth, but on God who showeth mercy.
A tak tedy není na tom, kdož chce, ani na tom, kdož běží, ale na Bohu, kterýž se smilovává.
17 For the Scripture saith to Pharaoh, “For this very purpose did I raise thee up, that I might show forth my power in thee, and that my name might be made known in all the earth.”
Nebo dí písmo Faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobě ukázal moc svou, a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi.
18 So then he hath mercy on whom he will, and hardeneth whom he will.
A tak tedy, nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje.
19 Hence thou wilt say to me, Why then doth he still find fault? for who resisteth his will?
Ale díš mi: I proč se pak hněvá? nebo vůli jeho kdo odepřel?
20 Nay but, O man, who art thou that makest answer to God? Shall the thing that is wrought say to the workman, Why hast thou made me thus?
Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal?
21 Hath not the potter a right out of the same lump of clay to make one vessel for an honorable use, and another for a dishonorable?
Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti, a jinou ku potupě?
22 What if God endured with much patience vessels of wrath fitted for destruction, purposing to manifest his wrath and to make known his power;
Což pak, že Bůh, chtěje ukázati hněv, a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu, připravené k zahynutí,
23 purposing also to make known the riches of his glory upon vessels of mercy, which he had before prepared for glory,
A známé učiniti bohatství slávy své při nádobách milosrdenství, kteréž připravil k slávě?
24 whom he also called, even us, not only from among the Jews, but also from among the gentiles?
Kterýchž i povolal, totiž nás, netoliko z Židů, ale také i z pohanů,
25 as he also saith in Hosea, “I will call that my people, which was not my people; and her beloved, that was not beloved.
Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid svůj lidem svým, a nemilou milou.
26 And it shall be, that in the place where it was said to them, Ye are not my people, there shall they be called sons of the living God.”
A staneť se, že místo toho, kdež řečeno bylo jim: Nejste vy lid můj, tuť nazváni budou synové Boha živého.
27 But Isaiah crieth out concerning Israel, “Though the number of the sons of Israel be as the sand of the sea, only the remnant will be saved.
Izaiáš pak volá nad Izraelem, řka: Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský, ostatkové spaseni budou.
28 For he is accomplishing his word and speedily fulfilling it in righteousness; for a speedily fulfilled word will the Lord execute upon the earth.”
Nebo pohubení učiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
29 And as Isaiah hath said before, “Unless the Lord of hosts had left us a seed, we should have become as Sodom, and been made like Gomorrah.”
A jakož prvé pověděl Izaiáš: Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene, jako Sodoma učiněni bychom byli, a Gomoře byli bychom podobni.
30 What then shall we say? That the gentiles, who did not strive after righteousness, obtained righteousness, but a righteousness which is of faith;
Což tedy díme? I to, že pohané, kteříž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry;
31 while Israel, which strove after a law of righteousness, did not attain to a law of righteousness.
Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišel.
32 Why? Because they did not strive for it by faith, but as being by works. For they stumbled against the stone of stumbling;
Proč? Nebo ne z víry, ale jako z skutků zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky,
33 as it is written, “Behold, I lay in Zion a stone of stumbling and rock of offence; and he that believeth in him shall not be put to shame.”
Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvěří v něj, nebude zahanben.
