Romans 14
1 Him that is weak in his faith receive with kindness, and not to pass judgment on his thoughts.
Mdlého pak u víře přijímejte, ne k hádkám o nepotřebných otázkách.
2 One man hath faith to eat every kind of food; another, who is weak, eateth herbs only.
Nebo někdo věří, že může jísti všecko; jiný pak u víře mdlý jsa, jí zelinu.
3 Let not him who eateth, despise him that eateth not; and let not him who eateth not, judge him that eateth; for God hath received him.
Ten, kdož jí, nepokládej sobě za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí, toho nesuď, kdož jí. Nebo Bůh přijal jej.
4 Who art thou that judgest the servant of another? To his own lord he standeth or falleth; and he shall be made to stand; for the Lord is able to make him stand.
Ty kdo jsi, abys soudil cizího služebníka? Však Pánu svému stojí, anebo padá. Staneť pak; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej.
5 One man esteemeth one day above another; another esteemeth every day alike: let each one be fully persuaded in his own mind. He that regardeth the day, regardeth it to the Lord;
Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem, a někdo soudí každý den jednostejný býti. Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď.
6 and he that regardeth not the day, to the Lord he doth not regard it. And he that eateth, eateth to the Lord, for he giveth thanks to God; and he that doth not eat, to the Lord he doth not eat, and giveth thanks to God.
Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
7 For none of us liveth to himself, and no one dieth to himself.
Žádný zajisté z nás není sám sobě živ, a žádný sobě sám neumírá.
8 For if we live, we live to the Lord; and if we die, we die to the Lord. Whether then we live or die, we are the Lord's.
Nebo buďto že jsme živi, Pánu živi jsme; buďto že mřeme, Pánu mřeme. A tak buď že jsme živi, buď že umíráme, Páně jsme.
9 For to this end Christ died and lived again, that he might be Lord both of the dead and the living.
Na toť jest zajisté Kristus i umřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby nad živými i nad mrtvými panoval.
10 But thou, why dost thou judge thy brother? And thou, too, why dost thou despise thy brother? For we shall all stand before the judgment-seat of God.
Ty pak proč odsuzuješ bratra svého? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého? Však všickni staneme před stolicí Kristovou.
11 For it is written, “As I live, saith the Lord, to me every knee shall bow, and every tongue shall give praise to God.”
Psáno jest zajisté: Živť jsem já, praví Pán, žeť přede mnou bude klekati každé koleno, a každý jazyk vyznávati bude Boha.
12 So then every one of us will give account of himself to God.
A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu.
13 Let us then no longer judge one another; but let this rather be your judgment, not to put a stumbling-block, or an occasion to fall, in a brother's way.
Nesuďmež tedy více jedni druhých, ale toto raději rozsuzujte, jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru.
14 I know, and am persuaded in the Lord Jesus, that nothing is unclean in itself; but to him that accounteth anything to be unclean, to him it is unclean.
Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši, žeť nic nečistého není samo z sebe; než tomu, kdož tak soudí, že by nečisté bylo, jemuť nečisté jest.
15 For if on account of food thy brother is made to mourn, thou art no longer walking according to love. Do not with thy food destroy him for whom Christ died.
Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podle lásky. Hlediž, abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel.
16 Let not then the blessing which ye enjoy be evil spoken of.
Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše.
17 For the kingdom of God is not food and drink, but righteousness, and peace, and joy in the Holy Spirit;
Království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém.
18 for he who in this matter serveth Christ is well-pleasing to God, and approved by men.
Nebo kdož v tom slouží Kristu, milý jest Bohu a lidem příjemný.
19 Let us then strive to promote peace, and the edification of each other.
Protož následujme toho, což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek.
20 Do not for the sake of food undo the work of God. All things indeed are clean; but that which is pure is evil for that man who eateth so as to be an occasion of sin.
Nekaziž pro pokrm díla Božího. Všecko zajisté čisté jest, ale zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.
21 It is good neither to eat flesh, nor to drink wine, nor to do anything whereby thy brother stumbleth, or is put in danger of falling, or is made weak.
Dobré jest nejísti masa a nepíti vína, ani čehokoli toho, na čemž se uráží bratr tvůj, nebo horší, anebo zemdlívá.
22 Thou hast faith; have it to thyself before God. Happy is he who doth not condemn himself in that which he alloweth.
Ty víru máš? Mějž ji sám u sebe před Bohem. Blahoslavený, kdož nesoudí sebe samého v tom, což oblibuje.
23 But he that doubteth is condemned if he eat, because he doeth it not from faith; but every thing which is not from faith is sin.
Ale kdož pak rozpakuje se, kdyby jedl, odsouzen jest, nebo ne z víry jí. A cožkoli není z víry, hřích jest.
