Psalms 38
1 “A psalm of David. To bring to remembrance.” O LORD! rebuke me not in thy wrath, Nor chasten me in thy hot displeasure!
Žalm Davidův k připomínání. Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.
2 For thine arrows have deeply pierced me, And thy hand hath been heavy upon me.
Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.
3 There is no soundness in my flesh, because of thine anger; Nor rest in my bones, because of my sin.
Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.
4 For my iniquities have gone over my head; Like a heavy burden, they are more than I can bear.
Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
5 My wounds putrefy and are loathsome on account of my folly.
Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
6 I am bent; I am bowed down greatly; I go mourning all the day long.
Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
7 For my loins are full of burning heat, And there is no soundness in my flesh.
Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
8 I am weakened and bruised exceedingly; I roar by reason of the disquietude of my heart.
Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
9 O Lord! thou knowest all my desire, And my groaning is not hidden from thee!
Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
10 My heart panteth; my strength faileth me; The very light of my eyes is gone from me.
Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
11 My friends and acquaintance keep aloof from my woe, And my kinsmen stand afar off:
Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
12 While they who seek my life lay snares for me; They who seek my hurt threaten destruction, And meditate deceit all the day long.
Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
13 But I, like a deaf man, hear not; And, like a dumb man, open not my mouth.
Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
14 I am like one who heareth nothing, And in whose mouth is no reply.
Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
15 For in thee, O LORD! do I put my trust; Thou wilt hear, O Lord, my God!
Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
16 For I have prayed, “Let them not rejoice over me; Let them not exult at the slipping of my feet!”
Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
17 For I am ready to fall, And my pain doth never leave me;
Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
18 For I confess my iniquity, And am troubled on account of my sin.
A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
19 But my enemies flourish and are strong; They who hate me without cause are multiplied.
Pročež nepřátelé moji veseli jsouce, silí se, a rozmnožují se ti, kteříž mne bez příčiny nenávidí.
20 They who repay good with evil are my enemies, Because I follow that which is good.
A zlým za dobré mi se odplacujíce, činí mi protivenství, proto že dobrého následuji.
21 Forsake me not, O LORD! O my God! be not far from me!
Neopouštějž mne, Hospodine Bože můj, nevzdalujž se ode mne.
22 Make hast to mine aid, O Lord, my salvation!
Přispěj k spomožení mému, Pane spasení mého.
