Psalms 137

1 By the rivers of Babylon, there we sat down, yea, we wept, When we remembered Zion.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 We hung our harps on the willows in the midst thereof.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 For there they who carried us away captive required of us a song; They who wasted us required of us mirth: “Sing us one of the songs of Zion!”

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 How shall we sing the LORD'S song In a strange land?

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 If I forget thee, O Jerusalem, Let my right hand forget her cunning!

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 If I do not remember thee, Let my tongue cleave to the roof of my mouth; If I prefer not Jerusalem above my chief joy!

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 Remember, O LORD! against the children of Edom The day of the calamity of Jerusalem! Who said, “Raze it, Raze it to its foundations!”

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 O daughter of Babylon, thou destroyer! Happy be he who requiteth thee As thou hast dealt with us!

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 Happy be he who seizeth thy little ones And dasheth them against the stones!

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.