Psalms 102
1 “A prayer of the afflicted, when in deep distress he poureth out his complaint before the Lord.” Hear my prayer, O LORD! And let my cry come unto thee!
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 Hide not thy face from me in the day of my trouble; Incline thine ear to me when I call! Answer me speedily!
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3 For my life is consumed like smoke, And my bones burn like a brand.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 My heart is smitten and withered like grass; Yea, I forget to eat my bread.
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5 By reason of my sighing, my bones cleave to my skin;
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 I am like the pelican of the wilderness; I am like an owl amid ruins.
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7 I am sleepless; I am like a solitary bird upon the house-top.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 All the day long my enemies reproach me; They who rage against me curse by me.
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9 For I eat ashes like bread, And mingle my drink with tears.
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 On account of thine indignation and thy wrath; For thou hast lifted me up and cast me down!
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 My life is like a declining shadow, And I wither like grass.
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 But thou, O LORD! endurest for ever, And thy name from generation to generation!
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 Thou wilt arise and have pity upon Zion, For the time to favor her, yea, the set time, is come.
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 For thy servants take pleasure in her stones; Yea, they have a regard for her dust.
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 Then shall the nations fear the name of Jehovah, And all the kings of the earth thy glory.
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 For Jehovah will build up Zion; He will appear in his glory.
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 He will regard the prayer of the destitute, And not despise their supplication.
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18 This shall be written for the generation to come, That the people to be born may praise Jehovah.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 For he looketh down from his holy height, From heaven doth he cast his eye upon the earth,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20 To listen to the sighs of the prisoner. To release those that are doomed to death;
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 That they may declare the name of Jehovah in Zion, And his praise in Jerusalem,
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 When the nations are assembled together, And the kingdoms to serve Jehovah.
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23 He hath weakened my strength on the way, He hath shortened my days.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 I say, O my God! take me not away in the midst of my days! Thy years endure through all generations.
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25 Of old hast thou laid the foundations of the earth, And the heavens are the work of thy hands;
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 They shall perish, but thou shalt endure; Yea, all of them shall wax old like a garment; As a vesture shalt thou change them, And they shall be changed;
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27 But thou art the same, And thy years have no end.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 The children of thy servants shall dwell securely, And their posterity shall be established before thee.
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.
