Proverbs 5
1 My son, attend to my wisdom. And bow thine ear to my understanding;
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 That thou mayest keep discretion, And that thy lips may preserve knowledge!
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Truly, the lips of a strange woman drop honey, And her mouth is smoother than oil;
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 But her end is bitter as wormwood, Sharp as a two-edged sword.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 That she may not ponder the way of life, Her paths waver when she heedeth it not.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Hear me now, therefore, O children! And turn not away from the words of my mouth!
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Remove thy way far from her. And come not nigh the door of her house:
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 Lest thou give thy bloom to others, And thy years to a cruel one;
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 Lest strangers be filled with thy wealth, And thine earnings be in the house of an alien;
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 And lest thou mourn in thy latter end. When thy flesh and thy body are consumed,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 And say, “How have I hated instruction! And how hath my heart despised reproof!
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 I have not obeyed the voice of my teachers, Nor inclined mine ear to my instructors;
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 I have well-nigh fallen into utter misery; In the midst of the congregation and the assembly.”
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Drink water out of thine own cistern. And running water out of thine own well:
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 So shall thy fountains overflow in the streets, In the wide streets, as streams of water;
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 They shall belong to thee alone, And not to strangers with thee;
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 And thy fountain shall be blessed, Yea, thou shalt have joy in the wife of thy youth.
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 A lovely hind, a graceful doe, Her breasts shall satisfy thee at all times, And thou shalt be always ravished with her love.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 Why, then, my son, wilt thou be ravished with a wanton, And embrace the bosom of a stranger?
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 For the ways of man are before the eyes of the LORD, And he weigheth well all his paths.
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 His own iniquities shall ensnare the wicked; Yea, he shall be held fast by the cords of his own sins.
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 He shall die for want of instruction; Yea, through the greatness of his folly he shall stagger.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
