Luke 7
1 When he had ended all his discourse in the hearing of the people, he entered Capernaum.
Když Ježíš skončil kázání k lidem, šel do Kafarnaum.
2 And a certain centurion's servant, who was dear to him, was sick, and about to die.
Tam žil jeden římský důstojník, který vlastnil otroka. Velice si ho cenil, a proto těžce nesl, když otrok smrtelně onemocněl.
3 And having heard about Jesus, he sent to him elders of the Jews, and besought him to come and save his servant.
Důstojník se doslechl o Ježíšovi a poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a otroka zachránil.
4 And they came to Jesus, and besought him earnestly, saying, He is worthy that thou shouldst do this for him;
Ti se vydali za Ježíšem a naléhali: „Ten muž si zaslouží tvou pomoc.
5 for he loveth our nation, and himself built the synagogue for us.
Má rád náš národ a dokonce nám dal postavit synagogu.“
6 And Jesus went with them. And when he was now not far from the house, the centurion sent friends, saying, Lord, trouble not thyself; for I am not worthy that thou shouldst come under my roof;
Ježíš s nimi šel. Když už byli nedaleko jeho domu, poslal k němu důstojník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se tolik, nezasloužím si, abys mne poctil svou návštěvou.
7 on which account I did not think myself worthy to come to thee; but command with a word, and let my servant be healed.
Jako pohan jsem se ani neodvážil jít za tebou osobně. Stačí, když řekneš slovo, a můj otrok se určitě uzdraví.
8 For even I am a man set under authority, having soldiers under me; and I say to this one, Go, and he goeth; and to another, Come, and he cometh; and to my servant, Do this, and he doeth it.
Vždyť i já musím splnit rozkaz svých nadřízených a moji podřízení se musí zase podrobit mým povelům. Řeknu-li vojákovi: ‚Jdi!‘tak jde, a řeknu-li druhému: ‚Přijď!‘tak přijde. Poručím-li svému otrokovi: ‚Udělej toto!‘tedy to udělá.“
9 And Jesus hearing this, wondered at him; and turning round said to the multitude that followed him, I say to you, Not even in Israel have I found such faith.
Ježíš byl těmi slovy velmi udiven a řekl svým průvodcům: „S tak velkou vírou jsem se nesetkal u žádného Žida.“
10 And they who were sent, returning to the house, found the servant well.
Když se poslové vrátili do domu římského důstojníka, byl již otrok zdráv.
11 And it came to pass the day after, that he was going to a city called Nain; and many of his disciples were with him, and a great multitude.
Brzy nato se Ježíš odebral do města Naim. Jeho žáci a mnozí další lidé ho doprovázeli.
12 And as he came near the gate of the city, lo! there was carried out dead an only son of his mother, and she was a widow; and a great multitude from the city was with her.
V blízkosti městské brány potkali pohřební průvod. Jedna vdova pochovávala svého jediného syna. K pohřbu se sešlo hodně lidí.
13 And when the Lord saw her, he was moved with compassion for her, and said to her, Weep not.
Když Ježíš spatřil tu vdovu, bylo mu jí velice líto a řekl: „Neplač!“
14 And he came up, and touched the bier; and they who bore it stood still; and he said, Young man, I say to thee, Rise.
Pak přistoupil blíže, dotkl se már a zastavil průvod. „Mládenče, vstaň!“zvolal.
15 And he that was dead sat up and began to speak; and he gave him to his mother.
Tu se mrtvý posadil a promluvil. Tak Ježíš vrátil matce syna.
16 And fear seized on all, and they gave glory to God, saying, A great prophet hath risen up among us; and, God hath visited his people.
Počáteční zděšení okolostojících vystřídala radost a začali chválit Boha: „Velký prorok přišel mezi nás! Bůh navštívil svůj lid.“
17 And this report about him went forth in all Judaea, and in all the neighboring country.
Zpráva o této události se rozšířila po celém Judsku a okolí.
18 And the disciples of John told him all these things.
O tom všem vyprávěli učedníci Jana Křtitele svému učiteli.
19 And calling to him two of his disciples, John sent them to the Lord, saying, Art thou he that is to come, or are we to look for another?
Jan poslal dva z nich za Ježíšem, aby se zeptali: „Jsi Mesiáš, anebo máme čekat ještě někoho jiného!“
20 And the men came to him and said, John the Baptist hath sent us to thee, saying, Art thou he that is to come, or are we to look for another?
Když přišli s tou otázkou, Ježíš právě uzdravoval nemocné, všelijak postižené, osvobozoval spoutané duševními nemocemi, mnohým slepým vracel zrak.
21 In that hour he cured many of diseases, and plagues, and evil spirits, and to many who were blind he gave sight.
22 And he answered and said to them, Go and tell John what ye have seen and heard; that the blind receive sight, the lame walk, lepers are cleansed, the deaf hear, the dead are raised, to the poor good tidings are brought;
Poslům odpověděl: „Jděte zpět k Janovi a řekněte mu, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, hluší slyší, mrtví ožívají a těm, kteří nic nemají, nabízí Bůh podíl ve svém království.
23 and blessed is he, whoever shall find no occasion of stumbling in me.
Šťasten je každý, kdo mne neodmítne.“
24 And when the messengers of John had departed, he began to say to the multitudes concerning John, What have ye gone out into the wilderness to see? the reeds shaken by the wind?
Když poslové odešli, začal Ježíš mluvit ke shromážděným lidem o Janu Křtiteli: „Když jste chodili za mužem, který strávil život v pustinách, koho jste očekávali? Rákos, který se otočí podle větru?
25 But what have ye gone out to see? a man clothed in soft raiment? Lo! they who wear gorgeous apparel, and live luxuriously, are in kings' palaces.
Nebo jste chtěli vidět člověka v přepychových šatech? Takoví jsou jen v palácích.
26 But what have ye gone out to see? A prophet? Yea, I say to you, and more than a prophet.
Chtěli jste slyšet proroka? Ano, poznali jste někoho ještě většího než proroka.
27 This is he of whom it is written, “Lo! I send my messenger before thy face, who shall prepare thy way before thee.”
Jan je ten, o němž je napsáno: ‚Posílám svého posla před tebou, aby ti připravil cestu.‘
28 I say to you, Among those born of women there is no greater prophet than John; but he that is least in the kingdom of God is greater than he.
Jan dostal nejvyšší úkol ze všech lidí: oznámit, že Kristus přichází! A přece i ten nejnepatrnější, kdo se dočkal a uvěřil, byl poctěn více než Jan.
29 And all the people when they heard him, and the publicans, acknowledged God as righteous by being baptized with the baptism of John.
Víte, že Janovi posluchači – a byli mezi nimi i lidé s všelijakou pověstí – přijali Jana jako Božího posla a dali se proto od něho pokřtít.
30 But the Pharisees and the lawyers rejected the purpose of God toward themselves, not being baptized by him.
Farizejové a znalci zákona však Janův křest odmítli, protože nepochopili, že i oni potřebují Boží odpuštění.“
31 To what then shall I compare the men of this generation, and what are they like?
Ježíš pokračoval: „Komu se tak podobají?
32 They are like children sitting in the market-place, and calling one to another, saying, We piped to you, and ye did not dance; we sung a dirge, and ye did not weep.
Jsou nespokojení a náladoví jako děti, které si hrají na návsi chvíli na svatbu, chvíli na pohřeb a vzájemně si vyčítají: ‚Pískali jsme vám, a vy jste netancovali. A pak jsme vám zase smutně zpívali, a vy jste neplakali.‘
33 For John the Baptist hath come not eating bread, nor drinking wine; and ye say, He hath a demon.
Když se Jan Křtitel postil a nepil víno, říkali jste, že je fanatik,
34 The Son of man hath come eating and drinking; and ye say, Behold, a glutton and a wine-bibber, a friend of publicans and sinners!
a když Syn člověka jí a pije, říkáte pohrdlivě: ‚Podívejte se na toho žrouta a pijana, který se přátelí i se zrádci národa a s kdejakou sebrankou.‘
35 But wisdom is acknowledged by all her children.
Ale kdo přijme Boží moudrost, ten tomu porozumí.“
36 And one of the Pharisees asked him to eat with him; and he went into the Pharisee's house, and reclined at the table.
Jeden farizej pozval Ježíše na oběd. Ten přišel a stoloval s ním.
37 And lo! a woman who was in the city, a sinner, learning that he was at table in the Pharisee's house, brought an alabaster-bottle of ointment,
V tom městě žila také žena, která měla špatnou pověst. Když slyšela, že Ježíš je na návštěvě u farizeje Šimona, vzala alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem a šla tam.
38 and standing behind at his feet, weeping, began to wet his feet with tears, and wiped them with the hair of her head, and kissed his feet, and anointed them with the ointment.
Poklekla k Ježíšovým nohám, smáčela mu je slzami, utírala svými vlasy, líbala je a potírala vonným olejem.
39 And the Pharisee who had invited him, when he saw this, said within himself, This man, if he were a prophet, would know who, and what sort of woman, this is that toucheth him; for she is a sinner.
Když to viděl farizej, který Ježíše pozval, myslel si: „Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, a nedovolil by, aby se ho taková hříšnice vůbec dotkla.“
40 And Jesus answering said to him, Simon, I have somewhat to say to thee. And he saith, Teacher, say on.
Tu ho Ježíš oslovil: „Rád bych se tě, Šimone, na něco zeptal.“„Prosím, jen mluv, “řekl Šimon.
41 A certain money-lender had two debtors; one owed five hundred denaries, and the other fifty.
„Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set stříbrných, druhý padesát.
42 When they had nothing to pay, he freely remitted the debt of both. Which of them, now, will love him the most?
Když však ani jeden z nich nemohl zaplatit, věřitel odpustil dluh oběma. Co myslíš, který z nich ho bude mít víc rád?“
43 Simon answering said, He, I suppose, to whom he remitted the most. And he said to him, Thou hast judged rightly.
Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému více prominul.“„Správně, “řekl Ježíš.
44 And turning to the woman, he said to Simon, Seest thou this woman? I entered thy house, no water didst thou give me for my feet; but she wet my feet with tears, and wiped them with her hair.
Pak ukázal na ženu u svých nohou a pověděl Šimonovi: „Podívej se na tu ženu. Přišel jsem do tvého domu a ty jsi mi nedal umýt nohy, jak je zvykem; tato žena mi je umyla svými slzami a vytřela svými vlasy.
45 No kiss didst thou give me; but she, from the time I came in, did not cease to kiss my feet.
Na uvítanou jsi mne jako hostitel nepolíbil, ale tato žena mi nepřestává líbat nohy.
46 My head with oil thou didst not anoint; but she anointed my feet with costly ointment.
Nepotřel jsi mi hlavu olejem, ale tato žena nelitovala drahocenného oleje na mé nohy.
47 Wherefore, I say to thee, her many sins have been forgiven; for she loved much; but he to whom little is forgiven loveth little.
Je to jako s těmi dlužníky: velký hřích je jí odpuštěn a to se projevuje na lásce, kterou mi prokazuje. Kdo si myslí, že odpuštění nepotřebuje, pak málo miluje.“
48 And he said to her, Thy sins have been forgiven.
Potom se obrátil k ženě: „Tvoje hříchy jsou ti odpuštěny.“
49 And those who were at table with him began to say within themselves, Who is this that even forgiveth sins?
Když si ostatní hosté říkali mezi sebou: „Co je to za člověka, že si troufá odpouštět hříchy?“
50 But he said to the woman, Thy faith hath saved thee; go in peace.
uklidnil ji: „Tvoje víra tě zachránila, jdi pokojně domů.“
