Luke 15
1 And all the publicans and the sinners were drawing near to him, to hear him.
Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci, aby ho slyšeli.
2 And the Pharisees and the scribes murmured, saying, This man receiveth sinners, and eateth with them.
I reptali farizeové a zákonníci, řkouce: Tento hříšníky přijímá, a jí s nimi.
3 And he spoke to them this parable, saying,
I pověděl jim podobenství toto, řka:
4 What man of you having a hundred sheep, if he lose one of them, doth not leave the ninety-nine in the wilderness, and go after that which is lost, until he findeth it?
Kdyby někdo z vás měl sto ovec, a ztratil by jednu z nich, zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti, a nešel k té, kteráž zahynula, až by i nalezl ji?
5 And when he hath found it, he layeth it on his shoulders, rejoicing.
A nalezna, vložil by na ramena svá s radostí.
6 And when he hath come home, he calleth together his friends and neighbors, saying to them, Rejoice with me, for I have found my sheep which was lost.
A přijda domů, svolal by přátely a sousedy, řka jim: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezl ovci svou, kteráž byla zahynula.
7 I say to you, that in like manner there will be joy in heaven over one sinner that repenteth, more than over ninety-nine righteous men who have no need of repentance.
Pravímť vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání.
8 Or what woman having ten pieces of silver, if she lose one piece, doth not light a lamp, and sweep the house, and search carefully till she findeth it?
Aneb žena některá mající grošů deset, ztratila-li by jeden groš, zdaliž nezažže svíce, a nemete domu, a nehledá pilně, dokudž nenalezne?
9 And when she hath found it, she calleth together her friends and neighbors, saying, Rejoice with me; for I have found the piece which I lost.
A když nalezne, svolá přítelkyně a sousedy, řkuci: Spolu radujte se se mnou, nebo jsem nalezla groš, kterýž jsem byla ztratila.
10 I say to you, that thus there is joy in the presence of the angels of God over one sinner that repenteth.
Takť, pravím vám, že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím.
11 He said also, A certain man had two sons.
Řekl také: Člověk jeden měl dva syny.
12 And the younger of them said to his father, Father, give me the portion of the property that falleth to me. And he divided to them his living.
Z nichž mladší řekl otci: Otče, dej mi díl statku, kterýž mně náleží. I rozdělil jim statek.
13 And not many days after, the younger son gathered all together, and went abroad into a far country; and there wasted his substance in riotous living.
A po nemnohých dnech, shromáždiv všecko mladší ten syn, odšel do daleké krajiny, a tam rozmrhal statek svůj, byv prostopašně živ.
14 And when he had spent all, there arose a great famine in that country; and he began to be in want.
A když všecko utratil, stal se hlad veliký v krajině té, a on počal nouzi trpěti.
15 And he went and joined himself to one of the citizens of that country; and he sent him into his fields to feed swine.
I všed, přídržel se jednoho měštěnína krajiny té; a on jej poslal na pole své, aby pásl vepře.
16 And he longed to fill himself with the husks that the swine ate; and no one gave to him.
I žádal nasytiti břicho své mlátem, kteréž svině jedly, ale žádný nedával jemu.
17 And when he came to himself, he said, How many hired servants of my father's have bread enough and to spare, and I perish here with hunger!
Přišed pak sám k sobě, řekl: Jak mnozí nájemníci u otce mého hojnost mají chleba, a já hladem mru!
18 I will arise and go to my father, and will say to him, Father, I have sinned against Heaven and before thee;
Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou,
19 I am no longer worthy to be called thy son; make me as one of thy hired servants.
Aniž jsem hoden více slouti synem tvým. Učiň mne jako jednoho z nájemníků svých.
20 And he arose, and went to his father. But when he was yet a great way off, his father saw him, and was moved with compassion, and ran and fell on his neck, and kissed him.
I vstav, šel k otci svému. A když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho, a milosrdenstvím byv hnut, přiběh, padl na šíji jeho, a políbil ho.
21 And the son said to him, Father, I have sinned against Heaven and before thee; I am no longer worthy to be called thy son.
I řekl jemu syn: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, aniž jsem hoden více slouti synem tvým.
22 But the father said to his servants, Bring out the best robe, and put it on him, and put a ring on his hand, and sandals on his feet.
I řekl otec služebníkům svým: Přineste to roucho první, a oblecte jej, a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy.
23 And bring the fatted calf; kill it, and let us eat and make merry.
A přivedouce to tele tučné, zabíte, a hodujíce, buďme veseli.
24 For this my son was dead, and is alive again; he was lost, and is found. And they began to make merry.
Nebo tento syn můj byl umřel, a zase ožil; byl zahynul, a nalezen jest. I počali veseli býti.
25 Now his elder son was in the field; and as he came and drew near to the house, he heard music and dancing.
Byl pak syn jeho starší na poli. A jda, když se přibližoval k domu, uslyšel zpívání a hluk veselících se.
26 And calling one of the servants, he inquired what these things meant.
I povolav jednoho z služebníků, otázal se, co by to bylo.
27 And he said to him, Thy brother is come; and thy father hath killed the fatted calf, because he hath received him safe and sound.
A on řekl jemu: Bratr tvůj přišel, i zabil otec tvůj tučné tele, že ho zdravého přijal.
28 But he was angry, and would not go in; and his father came out, and entreated him.
I rozhněval se, a nechtěl vjíti. Otec pak jeho vyšed, prosil ho.
29 And he answering said to his father, Lo! for so many years have I served thee, and never transgressed thy command; and yet to me thou never gavest a kid, that I might make merry with my friends.
A on odpověděv, řekl otci: Aj, tolik let sloužím tobě, a nikdy jsem přikázaní tvého nepřestoupil, a však nikdy jsi mi nedal kozelce, abych s přátely svými vesel pobyl.
30 But as soon as this thy son came, who devoured thy living with harlots, thou didst kill for him the fatted calf.
Ale když syn tvůj tento, kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami, přišel, zabils jemu to tele tučné.
31 And he said to him, Son, thou art ever with me, and all that I have is thine.
A on řekl jemu: Synu, ty vždycky se mnou jsi, a všecky věci mé jsou tvé.
32 It was meet that we should make merry and be glad; for this thy brother was dead, and is alive again; he was lost, and is found.
Ale veseliti a radovati se náleželo. Nebo bratr tvůj tento byl umřel, a zase ožil; zahynul byl, a nalezen jest.
