Job 9
1 Then Job answered and said:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Of a truth, I know that it is so: For how can man be just before God?
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 If he choose to contend with him, He cannot answer him to one charge of a thousand.
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 He is excellent in wisdom, mighty in strength: Who hath hardened himself against him, and prospered?
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 He removeth the mountains, and they know it not; He overturneth them in his anger.
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 He shaketh the earth out of her place, And the pillars thereof tremble.
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 He commandeth the sun, and it riseth not, And he sealeth up the stars.
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 He alone spreadeth out the heavens, And walketh upon the high waves of the sea.
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 He made the Bear, Orion, and the Pleiades, And the secret chambers of the South.
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 He doeth great things past finding out, Yea, wonderful things without number.
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 Lo! he goeth by me, but I see him not; He passeth along, but I do not perceive him.
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 Lo! he seizeth, and who can hinder him? Who will say to him, What doest thou?
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 God will not turn away his anger; The proud helpers are brought low before him.
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 How much less shall I answer him, And choose out words to contend with him?
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 Though I were innocent, I would not answer him; I would cast myself on the mercy of my judge.
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 Should I call, and he make answer to me, I could not believe that he listened to my voice, —
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 He who falleth upon me with a tempest, And multiplieth my wounds without cause!
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 Who will not suffer me to take my breath, But filleth me with bitterness!
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 If I look to strength, “Lo! here am I!” [[saith he, ]] If to justice, “Who shall summon me to trial?”
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 Though I were upright, yet must my own mouth condemn me; Though I were innocent, He would prove me perverse.
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 Though I were innocent, I would not care for myself; I would despise my life.
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 It is all one; therefore I will affirm, He destroyeth the righteous and the wicked alike.
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 When the scourge bringeth sudden destruction, He laugheth at the sufferings of the innocent.
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 The earth is given into the hands of the wicked; He covereth the face of the judges thereof; If it be not He, who is it?
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 My days have been swifter than a courier; They have fled away; they have seen no good.
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 They have gone by like the reed-skiffs; Like the eagle, darting upon his prey.
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 If I say, I will forget my lamentation, I will change my countenance, and take courage,
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 Still am I in dread of the multitude of my sorrows; For I know that thou wilt not hold me innocent.
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 I shall be found guilty; Why then should I labor in vain?
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 If I wash myself in snow, And cleanse my hands with lye,
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 Still wilt thou plunge me into the pit, So that my own clothes will abhor me.
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 For He is not a man, as I am, that I may contend with him, And that we may go together into judgment;
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 There is no umpire between us, Who may lay his hand upon us both.
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 Let him take from me his rod, And not dismay me with his terrors,
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 Then I will speak, and not be afraid of him: For I am not so at heart.
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
