Job 6
1 Then Job answered and said:
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 O that my grief were weighed thoroughly! That my calamities were put together in the balance!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 Surely they would be heavier than the sand of the sea; On this account were my words rash.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 For the arrows of the Almighty have pierced me; Their poison drinketh up my spirit; The terrors of God set themselves in array against me.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Doth the wild ass bray in the midst of grass? Or loweth the ox over his fodder?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Can that which is unsavory be eaten without salt? Is there any taste in the white of an egg?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 That which my soul abhorreth to touch Hath become my loathsome food.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 O that I might have my request, And that God would grant me that which I long for!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 That it would please God to destroy me; That he would let loose his hand, and make an end of me!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Yet it should still be my consolation, Yea, in unsparing anguish I would exult, That I have not denied the commands of the Holy One.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 What is my strength, that I should hope? And what mine end, that I should be patient?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 Is my strength the strength of stones? Or is my flesh brass?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Alas, there is no help within me! Deliverance is driven from me!
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 To the afflicted, kindness should be shown by a friend; Else he casteth off the fear of the Almighty.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 But my brethren are faithless like a brook; Like streams of the valley that pass away;
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 Which are turbid by reason of the ice, And the snow, which hideth itself in them.
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 As soon as they flow forth, they vanish; When the heat cometh, they are dried up from their place.
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 The caravans turn aside to them on their way; They go up into the desert, and perish.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 The caravans of Tema look for them; The companies of Sheba expect to see them;
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 They are ashamed that they have relied on them; They come to their place, and are confounded.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 So ye also are nothing; Ye see a terror, and shrink back.
Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Have I said, Bring me gifts? Or, Give a present for me out of your substance?
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 Or, Deliver me from the enemy's hand? Or, Rescue me from the hand of the violent?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Convince me, and I will hold my peace; Cause me to understand wherein I have erred.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 How powerful are the words of truth! But what do your reproaches prove?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Do ye mean to censure words? The words of a man in despair are but wind.
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 Truly ye spread a net for the fatherless; Ye dig a pit for your friend.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Look now upon me, I pray you; For to your very face can I speak falsehood?
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Return, I pray, and let there be no unfairness; Yea, return; —still is my cause righteous.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 Is there iniquity on my tongue? Cannot my taste discern what is sinful?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
