Job 4
1 Then spake Eliphaz the Temanite, and said:
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 If one attempt a word with thee, wilt thou be offended? But who can refrain from speaking?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Behold, thou hast admonished many; Thou hast strengthened feeble hands;
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Thy words have upheld him that was falling, And thou hast given strength to feeble knees.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 But now it is come upon thee, and thou faintest; It toucheth thee, and thou art confounded!
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Is not thy fear of God thy hope, And the uprightness of thy ways thy confidence?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 Remember, I pray thee, who ever perished being innocent? Or where have the righteous been cut off?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 According to what I have seen, they who plough iniquity, And sow mischief, reap the same.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 By the blast of God they perish, And by the breath of his nostrils they are consumed.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 The roaring of the lion, and the voice of the fierce lion, And the teeth of the young lions are broken.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 The fierce lion perisheth for lack of prey, And the whelps of the lioness are scattered abroad.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 A word was once secretly brought to me, And mine ear caught a whisper thereof.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 Amid thoughts from visions of the night, When deep sleep falleth upon men,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 A fear and a horror came upon me, Which made all my bones to shake.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Then a spirit passed before my face, The hair of my flesh rose on end;
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 It stood still, but its form I could not discern; An image was before mine eyes; There was silence, and I heard a voice:
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 “Shall mortal man be more just than God? Shall man be more pure than his Maker?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Behold, he putteth no trust in his ministering spirits, And his angels he chargeth with frailty.
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 What then are they who dwell in houses of clay, Whose foundation is in the dust, Who crumble to pieces, as if moth-eaten!
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 Between morning and evening are they destroyed; They perish for ever, and none regardeth it.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 The excellency that is in them is torn away; They die before they have become wise.”
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
