Job 39
1 Knowest thou the time when the wild goats of the rock bring forth? Or canst thou observe when the hinds are in labor?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Canst thou number the months they fulfill, And know the season when they bring forth?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 They bow themselves; they bring forth their young; They cast forth their pains.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Their young ones are strong; they grow up in the fields; They go away, and return not to them.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Who hath sent forth the wild ass free? Who hath loosed the bands of the wild ass,
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 To whom I have given the wilderness for his house, And the barren land for his dwelling-place?
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 He scorneth the tumult of the city, And heedeth not the shouting of the driver;
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 The range of the mountains is his pasture; He seeketh after every green thing,
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Will the wild-ox consent to serve thee? Will he pass the night at thy crib?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Canst thou bind the wild-ox with the harness to the furrow? Or will he harrow the valleys after thee?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Wilt thou rely upon him because his strength is great, And commit to him thy labor?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Wilt thou trust him to bring home thy grain, And gather in thy harvest?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 The wing of the ostrich moveth joyfully; But is it with loving pinion and feathers?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 Nay, she layeth her eggs on the ground; She warmeth them in the dust,
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 And forgetteth that the foot may crush them, And that the wild beast may break them.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 She is cruel to her young, as if they were not hers; Her labor is in vain, yet she feareth not;
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 Because God hath denied her wisdom, And hath not given her understanding.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 Yet when she lasheth herself up on high, She laugheth at the horse and his rider.
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Hast thou given the horse strength? Hast thou clothed his neck with his trembling mane?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Hast thou taught him to bound like the locust? How majestic his snorting! how terrible!
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 He paweth in the valley; he exulteth in his strength, And rusheth into the midst of arms.
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 He laugheth at fear; he trembleth not, And turneth not back from the sword.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Against him rattle the quiver, The flaming spear, and the lance.
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 With rage and fury he devoureth the ground; He will not believe that the trumpet soundeth.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 At every blast of the trumpet, he saith, Aha! And snuffeth the battle afar off, —The thunder of the captains, and the war-shout.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Is it by thy wisdom that the hawk flieth, And spreadeth his wings toward the south?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Doth the eagle soar at thy command, And build his nest on high?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 He dwelleth and lodgeth upon the rock, Upon the peak of the rock, and the stronghold.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 From thence he spieth out prey; His eyes discern it from afar.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 His young ones suck up blood; And where the slain are, there is he.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
