Job 31
1 I made a covenant with mine eyes; How then could I gaze upon a maid?
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 For what is the portion appointed by God from above, And the inheritance allotted by the Almighty from on high?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 Is not destruction for the wicked, And ruin for the workers of iniquity?
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Doth He not see my ways, And number all my steps?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 If I have walked with falsehood, And if my foot hath hasted to deceit,
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 Let him weigh me in an even balance; Yea, let God know my integrity!
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 If my steps have turned aside from the way, And my heart gone after mine eyes, Or if any stain hath cleaved to my hand,
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 Then I may sow, and another eat; And what I plant, may it be rooted up!
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 If my heart hath been enticed by a woman, Or if I have watched at my neighbor's door,
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 Then let my wife grind for another, And let other men lie with her!
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 For this were a heinous crime, Even a transgression to be punished by the judges;
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 Yea, it were a fire that would consume to destruction, And root out all my increase.
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 If I have refused justice to my man-servant or maid-servant, When they had a controversy with me,
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 Then what shall I do when God riseth up? And when he visiteth, what shall I answer him?
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Did not He that made me in the womb make him? Did not one fashion us in the womb?
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 If I have refused the poor their desire, And caused the eyes of the widow to fail;
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 If I have eaten my morsel alone, And the fatherless hath not partaken of it;
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 (Nay, from my youth he grew up with me as with a father, And I have helped the widow from my mother's womb; )
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 If I have seen any one perishing for want of clothing, Or any poor man without covering;
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 If his loins have not blessed me, And he hath not been warmed with the fleece of my sheep;
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 If I have shaken my hand against the fatherless, Because I saw my help in the gate, —
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 Then may my shoulder fill from its blade, And my fore-arm be broken from its bone!
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 For destruction from God was a terror to me, And before his majesty I could do nothing.
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 If I have made gold my trust, Or said to the fine gold, Thou art my confidence;
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 If I have rejoiced, because my wealth was great, And my hand had found abundance;
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 If I have beheld the sun in his splendor, Or the moon advancing in brightness,
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 And my heart hath been secretly enticed, And my mouth hath kissed my hand,
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 This also were a crime to be punished by the judge; For I should have denied the God who is above.
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 If I have rejoiced at the destruction of him that hated me, And exulted when evil came upon him;
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 (Nay, I have not suffered my mouth to sin, By asking with curses his life; )
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 If the men of my tent have not exclaimed, “Who is there that hath not been satisfied with his meat?”
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 The stranger did not lodge in the street; I opened my doors to the traveller.
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 Have I, after the manner of men, hidden my transgression, Concealing my iniquity in my bosom,
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 Then let me be confounded before the great multitude! Let the contempt of families cover me with shame! Yea, let me keep silence! let me never appear abroad!
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 O that there were one who would hear me! Behold my signature! let the Almighty answer me. And let mine adversary write down his charge!
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 Truly I would wear it upon my shoulder; I would bind it upon me as a crown.
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 I would disclose to him all my steps; I would approach him like a prince.
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 If my land cry out against me, And its furrows bewail together;
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 If I have eaten of its fruits without payment, And wrung out the life of its owners,
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 Let thorns grow up instead of wheat, And noxious weeds instead of barley. The words of Job are ended.
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
