Job 3
1 At length Job opened his mouth, and cursed the day of his birth.
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 And Job spake and said:
Nebo mluvě Job, řekl:
3 Perish the day in which I was born, and the night which said, “A man-child is conceived!”
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Let that day be darkness; Let not God seek it from above; Yea, let not the light shine upon it!
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Let darkness and the shadow of death redeem it; Let a cloud dwell upon it; Let whatever darkeneth the day terrify it!
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 As for that night, let darkness seize upon it; Let it not rejoice among the days of the year; Let it not come into the number of the months!
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 O let that night be unfruitful! Let there be in it no voice of joy;
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Let them that curse the day curse it, Who are skilful to stir up the leviathan!
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Let the stars of its twilight be darkened; Let it long for light, and have none; Neither let it see the eyelashes of the morning!
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Because it shut not up the doors of my mother's womb, And hid not trouble from mine eyes.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Why died I not at my birth? Why did I not expire when I came forth from the womb?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Why did the knees receive me, And why the breasts, that I might suck?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 For now should I lie down and be quiet; I should sleep; then should I be at rest,
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 With kings and counsellors of the earth, Who built up for themselves—ruins!
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 Or with princes that had gold, And filled their houses with silver;
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Or, as a hidden untimely birth, I had perished; As infants which never saw the light.
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 There the wicked cease from troubling; There the weary are at rest.
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 There the prisoners rest together; They hear not the voice of the oppressor.
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 The small and the great are there, And the servant is free from his master.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Why giveth He light to him that is in misery, And life to the bitter in soul,
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 Who long for death, and it cometh not, And dig for it more than for hid treasures;
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Who rejoice exceedingly, Yea, exult, when they can find a grave?
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 Why is light given to a man from whom the way is hid, And whom God hath hedged in?
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 For my sighing cometh before I eat, And my groans are poured out like water.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 For that which I dread overtaketh me; That at which I shudder cometh upon me.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 I have no peace, nor quiet, nor respite: Misery cometh upon me continually.
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
