Job 21
1 But Job answered and said:
A odpovídaje Job, řekl:
2 Hear attentively my words, And let this be your consolation.
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Bear with me, that I may speak; And after I have spoken, mock on!
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 Is my complaint concerning man? Why then should I not be angry?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Look upon me, and be astonished, And lay your hand upon your mouth!
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 When I think of it, I am confounded; Trembling taketh hold of my flesh.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Why is it that the wicked live, Grow old, yea, become mighty in substance?
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Their children are established in their sight with them, And their offspring before their eyes.
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 Their houses are in peace, without fear, And the rod of God cometh not upon them.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 Their bull gendereth, and faileth not; Their cow calveth, and casteth not her calf.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 They send forth their little ones like a flock, And their children dance.
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 They sing to the timbrel and harp, And rejoice at the sound of the pipe.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
14 And yet they say unto God, “Depart from us! We desire not the knowledge of thy ways!
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 Who is the Almighty, that we should serve him? And what will it profit us, if we pray to him?”
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 [[Ye say, ]] “Lo! their prosperity is not secure in their hands! Far from me be the conduct of the wicked!”
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 How often is it, that the lamp of the wicked is put out? And that destruction cometh upon them, And that He dispenseth to them tribulations in his anger?
Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 How often are they as stubble before the wind, Or as chaff, which the whirlwind carrieth away?
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 “But” [[say ye]] “God layeth up his iniquity for his children.” Let him requite the offender, and let him feel it!
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 Let his own eyes see his destruction, And let him drink of the wrath of the Almighty!
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 For what concern hath he for his household after him, When the number of his own months is completed?
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 Who then shall impart knowledge to God, —To him that judgeth the highest?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 One dieth in the fulness of his prosperity, Being wholly at ease and quiet;
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 His sides are full of fat, And his bones moist with marrow.
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 Another dieth in bitterness of soul, And hath not tasted pleasure.
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 Alike they lie down in the dust, And the worms cover them.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Behold, I know your thoughts, And the devices by which ye wrong me.
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 For ye say, “Where is the house of the oppressor, And where the dwelling-places of the wicked?”
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 Have ye never inquired of travellers, And do ye not know their tokens,
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 That the wicked is spared in the day of destruction, And that he is borne to his grave in the day of wrath?
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 Who will charge him with his conduct to his face, And who will requite him for the evil he hath done?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 Even this man is borne with honor to the grave; Yea, he watcheth over his tomb.
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 Sweet to him are the sods of the valley: And all men move after him, As multitudes without number before him.
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 Why then do ye offer your vain consolations? Your answers continue false.
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.
