Job 19
1 But Job answered and said:
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 How long will ye vex my soul, And break me in pieces with words?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 These ten times have ye reviled me; Without shame do ye stun me!
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 And be it, indeed, that I have erred, My error abideth with myself.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 Since, indeed, ye magnify yourselves against me, And plead against me my reproach,
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 Know then that it is God who hath brought me low; He hath encompassed me with his net.
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Behold, I complain of wrong, but receive no answer; I cry aloud, but obtain no justice.
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 He hath fenced up my way, so that I cannot pass, And hath set darkness in my paths.
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 He hath stripped me of my glory, And taken the crown from my head.
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 He hath destroyed me on every side, and I am gone! He hath torn up my hope like a tree.
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 He kindleth his anger against me, And counteth me as his enemy.
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 His troops advance together against me; They throw up for themselves a way to me, And encamp around my dwelling.
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 My brethren he hath put far from me, And my acquaintance are wholly estranged from me.
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 My kinsfolk have forsaken me, And my bosom friends have forgotten me.
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 The foreigners of my house, yea, my own maid-servants, regard me as a stranger; I am an alien in their eyes.
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 I call my servant, and he maketh no answer; With my own mouth do I entreat him.
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 My breath is become strange to my wife, And my prayers also to my own mother's sons.
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Even young children despise me; When I rise up, they speak against me.
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 All my bosom friends abhor me, And they whom I loved are turned against me.
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 My bones cleave to my flesh and my skin, And I have scarcely escaped with the skin of my teeth.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Have pity upon me, O ye my friends! have pity upon me; For the hand of God hath smitten me!
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Why do ye persecute me like God, And are not satisfied with my flesh?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 O that my words were now written! O that they were marked down in a scroll!
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 That with an iron pen, and with lead, They were engraven upon the rock for ever!
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 Yet I know that my Vindicator liveth, And will hereafter stand up on the earth;
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 And though with my skin this body be wasted away, Yet without my flesh shall I see God.
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 Yea, I shall see him my friend; My eyes shall behold him, and not another: For this, my soul panteth within me.
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 Since ye say, “How may we persecute him, And find grounds of accusation against him?”
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 Be ye afraid of the sword! For malice is a crime for the sword; That ye may know that judgment cometh.
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
