Job 13
1 Lo! all this mine eye hath seen; Mine ear hath heard and understood it.
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
2 What ye know, I know also; I am not inferior to you.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
3 But O that I might speak with the Almighty! O that I might reason with God!
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
4 For ye are forgers of lies; Physicians of no value, all of you!
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
5 O that ye would altogether hold your peace! This, truly, would be wisdom in you.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
6 Hear, I pray you, my arguments; Attend to the pleadings of my lips!
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 Will ye speak falsehood for God? Will ye utter deceit for him?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
8 Will ye be partial to his person? Will ye contend earnestly for God?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 Will it be well for you, if he search you thoroughly? Can ye deceive him, as one may deceive a man?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
10 Surely he will rebuke you, If ye secretly have respect to persons.
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 Doth not his majesty make you afraid, And his dread fall upon you?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 Your maxims are words of dust; Your fortresses are fortresses of clay.
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 Hold your peace, and let me speak: And then come upon me what will!
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 Why do I take my flesh in my teeth, And put my life in my hand?
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 Lo! he slayeth me, and I have no hope! Yet will I justify my ways before him.
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 This also shall be my deliverance; For no unrighteous man will come before him.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 Hear attentively my words, And give ear to my declaration!
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
18 Behold, I have now set in order my cause; I know that I am innocent.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 Who is he that can contend with me? For then would I hold my peace, and die!
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
20 Only do not unto me two things, Then will I not hide myself from thy presence;
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 Let not thy hand be heavy upon me, And let not thy terrors make me afraid:
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 Then call upon me, and I will answer; Or I will speak, and answer thou me.
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 How many are my iniquities and sins? Make me to know my faults and transgressions.
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
24 Wherefore dost thou hide thy face, And account me as thine enemy?
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 Wilt thou put in fear the driven leaf? Wilt thou pursue the dry stubble?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 For thou writest bitter things against me, And makest me inherit the sins of my youth.
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 Yea, thou puttest my feet in the stocks, And waterest all my paths; Thou hemmest in the soles of my feet.
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
28 And I, like an abandoned thing, shall waste away; Like a garment which is moth-eaten.
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.
