Hebrews 12
1 Therefore let us also, being surrounded by so great a cloud of witnesses, lay aside every weight, and the sin which doth easily beset us, and let us run with perseverance the race that is set before us;
To je ten velký zástup těch, kteří osvědčili svou víru. Odložme proto všechno, co nás tíží a zdržuje, i hřích, ve kterém můžeme snadno uvíznout, a vytrvale pospíchejme k cíli.
2 looking to the author and perfecter of the faith, Jesus, who for the joy that was set before him endured the cross, despising the shame, and hath sat down at the right hand of the throne of God.
Dívejme se přitom na Ježíše, který je zdrojem i obsahem naší víry, který se nebál hanby, opustil nebeskou radost, byl popraven a ujal se s Bohem vlády.
3 For consider him that endured such contradiction by sinners against him, lest ye faint in your souls, and become weary.
Uvažte, s jakým odporem ze strany hříšníků se setkal a jak trpělivě jej nesl. Neochabujte tedy a neklesejte na mysli.
4 Not yet have ye resisted unto blood, in your contest against sin;
Zatím jste v zápase proti hříchu neprolili svou krev.
5 and ye have forgotten the exhortation, which reasoneth with you as with sons: “My son, despise not the chastening of the Lord, nor faint when reproved by him;
Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny? „Neber, můj synu, na lehkou váhu, když tě Pán kárá. Neklesej na mysli, když tě napomíná.
6 for whom the Lord loveth, he chasteneth; and scourgeth every son whom he receiveth.”
Koho Pán miluje, toho kárá. A trestá každého, koho přijímá za syna.“
7 It is for chastening that ye endure; God dealeth with you as with sons; for what son is he, whom the father chasteneth not?
Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával?
8 But if ye are without chastening, of which all have been made partakers, then are ye bastards and not sons.
Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.
9 Furthermore, we were chastened by the fathers of our flesh, and we gave them reverence; shall we not much rather be in subjection to the Father of spirits, and live?
Naši tělesní otcové nás trestali, a přece jsme je měli v úctě; nemáme tedy být mnohem více poddáni tomu Otci, který dává Ducha a život?
10 For they indeed for a few days chastened us, according as it seemed good to them; but he for our profit, that we might be partakers of his holiness.
A to nás naši tělesní otcové vychovávali podle svého uvážení a jen pro krátký čas, kdežto nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti.
11 Now all chastening for the present indeed seemeth to be not joyous, but grievous; but afterward it yieldeth the peaceful fruit of righteousness to those who have been exercised thereby.
Přísná výchova nám nikdy nebývá po chuti a vyvolává v nás odpor. Později však přináší ovoce pokoje a dokonalost těm, kdo jí prošli.
12 Wherefore lift up the hands which hang down, and the feeble knees;
Posilněte proto své zemdlené ruce a podlomená kolena
13 and make straight paths for your feet, that the lame may not be turned out of the way, but may rather be healed.
a vykročte jistým krokem, aby to, co kulhá, nezchromlo docela, ale naopak se uzdravilo.
14 Follow peace with all men, and holiness, without which no one will see the Lord;
Snažte se žít se všemi v míru a zasvěcujte se Pánu – jinak nevejdete v jeho slávu.
15 looking diligently, lest any one come short of the grace of God; lest any root of bitterness springing up trouble you, and the many be thereby defiled;
Nevymykejte se svým otálením působení Boží milosti, aby se mezi vámi nezakořenila nějaká hořkost, která by se pro ostatní stala zdrojem nákazy a nesnází.
16 lest there be any fornicator, or profane person as Esau, who for one meal sold even his birthright.
Ať nikdo není nevěrný nebo lehkomyslný jako Ezau, který se vzdal práv prvorozeného za trochu jídla. Pak by byl rád dosáhl zvratu, ale na věci se už ani slzami nedalo nic změnit.
17 For ye know that when he afterward wished to inherit the blessing, he was rejected; for he found no place for repentance, though he sought it earnestly with tears.
18 For ye have not come to a mount that can be touched, and burning with fire, and to blackness, and darkness, and tempest,
Izraelci přistoupili k hmatatelné hoře Sínaji, obklopené plameny, mračny, temnotou a vichřicí,
19 and the sound of a trumpet, and the voice of words, which voice they who heard, entreated that no more should be spoken to them;
kde se za zvukem polnice ozýval Boží hlas.
20 for they could not bear that which was commanded, “If even a beast touch the mountain, it shall be stoned;” and,
Bůh požadoval usmrcení i každého zvířete, které by se přiblížilo k hoře.
21 so terrible was the sight, Moses said: “I exceedingly fear and tremble;”
Účinek tohoto projevu byl tak mocný, že sami Izraelci prosili o ukončení Boží řeči. Dokonce Mojžíš prohlásil: „Třesu se hrůzou a děsem.“
22 but ye have come to Mount Zion, and to the city of the living God, the heavenly Jerusalem; and to myriads, the general assembly of angels;
Vy jste však přistoupili k duchovní hoře – Sijónu, k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému, k nesčetným zástupům andělů,
23 and to the church of the first-born, who are enrolled in heaven; and to God the Judge of all, and to the spirits of righteous men made perfect;
k církvi těch, kteří jsou zapsáni v nebi, k Bohu – Soudci všech a všeho, k zesnulým věřícím, kteří již dosáhli cíle dokonalosti,
24 and to Jesus the mediator of a new covenant; and to a sprinkling with that blood which speaketh something better than Abel.
k Ježíši – prostředníku nové smlouvy a k jeho krvi, která naši vinu smazává, místo aby volala o pomstu jako krev Ábelova.
25 See that ye refuse not him who speaketh. For if they did not escape, who refused him who spoke his will on earth, much more shall not we, if we turn away from him who speaketh from heaven;
Hleďte, ať neodmítáte toho, kdo mluví. Jestliže Izraelci neunikli trestu, když vypověděli poslušnost pozemskému poslu Mojžíšovi, jakému nebezpečí bychom se vystavovali my, kdybychom se odvraceli od posla nebeského.
26 whose voice then shook the earth; but now he hath promised, saying, “Yet once more will I shake, not the earth only, but also the heaven.”
Jeho hlas kdysi otřásl zemí a nyní ohlašuje: „Ještě jednou zatřesu nejen zemí, ale i nebem.“
27 And this expression, “Yet once more,” signifieth the removing of those things that are shaken, as of things that have been made, in order that those things which are not shaken may abide.
Výrazem „ještě jednou“, dává najevo, že prověří všechno, co nemá pevné základy, takže zůstane jen to, co je neochvějné.
28 Wherefore receiving a kingdom which cannot be shaken, let us have grace, whereby we may serve God acceptably, with reverence and godly fear.
Obdrželi jsme nezničitelné království. Projevujme proto vděčnost tím, že budeme Bohu sloužit tak, jak se mu to líbí: s bázní a uctivostí.
29 For our God is a consuming fire.
Neboť náš Bůh je „oheň stravující“.
