Job 4
1 Then Eliphaz the Temanite answered,
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 "If someone ventures to talk with you, will you be grieved? But who can withhold himself from speaking?
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3 Look, you have instructed many, you have strengthened the weak hands.
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4 Your words have supported him who was falling, You have made firm the feeble knees.
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5 But now it is come to you, and you faint. It touches you, and you are troubled.
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6 Isn't your piety your confidence? Isn't the integrity of your ways your hope?
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7 "Remember, now, whoever perished, being innocent? Or where were the upright cut off?
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8 According to what I have seen, those who plow iniquity, and sow trouble, reap the same.
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9 By the breath of God they perish. By the blast of his anger are they consumed.
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10 The roaring of the lion, and the voice of the fierce lion, the teeth of the young lions, are broken.
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11 The old lion perishes for lack of prey. The cubs of the lioness are scattered abroad.
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12 "Now a thing was secretly brought to me. My ear received a whisper of it.
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13 In thoughts from the visions of the night, when deep sleep falls on men,
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14 fear came on me, and trembling, which made all my bones shake.
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15 Then a spirit passed before my face. The hair of my flesh stood up.
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16 It stood still, but I couldn't discern its appearance. A form was before my eyes. Silence, then I heard a voice, saying,
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17 'Shall mortal man be more just than God? Shall a man be more pure than his Maker?
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18 Look, he puts no trust in his servants. He charges his angels with error.
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19 How much more, those who dwell in houses of clay, whose foundation is in the dust, who are crushed before the moth.
Čím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20 Between morning and evening they are destroyed. They perish forever without any regarding it.
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21 Isn't their tent cord plucked up within them? They die, and that without wisdom.'
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.
