Lamentations 5
1 Remember, LORD, what has come on us. Look, and see our disgrace.
Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Our inheritance is turned over to strangers, our houses to foreigners.
Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 We are orphans and fatherless. Our mothers are like widows.
Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 We have to pay for a drink of water; our wood is sold to us.
Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Our pursuers are on our necks; we are weary, and have no rest.
Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 We have submitted to the Egyptians and to the Assyrians, to get enough bread.
Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Our fathers sinned, and are no more; but we have borne their iniquities.
Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Servants rule over us: There is none to deliver us out of their hand.
Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 We get our bread at the peril of our lives, because of the sword in the wilderness.
S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Our skin is hot like an oven, because of the burning heat of famine.
Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 They raped the women in Zion, the virgins in the cities of Judah.
Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Princes were hung by their hands; elders were shown no respect.
Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 The young men grind at the mill; the boys stagger under loads of wood.
Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 The elders have gone from the gate, the young men from their music.
Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 The joy of our heart has ceased; our dancing is turned into mourning.
Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 The crown is fallen from our head; woe to us, for we have sinned.
Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 For this our heart is faint; for these things our eyes grow dim.
Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 For the mountain of Zion, which is desolate; the foxes walk on it.
Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 But you, LORD, abide forever; your throne is from generation to generation.
Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Why do you keep on forgetting us? Why do you forsake us so long?
Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Restore us to you, LORD, and we shall be restored; renew our days as in former times,
Obrať nás, ó Hospodine, k sobě, a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 unless you have completely rejected us and are angry with us beyond measure.
Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
