2 Corinthians 3
1 Are we beginning again to commend ourselves? We do not need, as do some, letters of commendation to you or from you, do we?
Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, neb od vás k jiným?
2 You are our letter, written in our hearts, known and read by everyone;
List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé.
3 being revealed that you are a letter of Messiah, served by us, written not with ink, but with the Spirit of the living God; not in tablets of stone, but in tablets that are hearts of flesh.
Nebo to zjevné jest, že jste list Kristův způsobený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých.
4 Such confidence we have through Messiah toward God;
Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu,
5 not that we are sufficient of ourselves, to account anything as from ourselves; but our sufficiency is from God;
Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest.
6 who also made us sufficient as servants of a new covenant; not of the letter, but of the Spirit. For the letter kills, but the Spirit gives life.
Kterýž i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabijí, ale Duch obživuje.
7 But if the service of death, written engraved on stones, came with glory, so that the children of Israel could not look steadfastly on the face of Moses for the glory of his face; which was passing away:
Jestližeť pak přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla,
8 won't service of the Spirit be with much more glory?
I kterakž by ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné?
9 For if the service of condemnation has glory, the service of righteousness exceeds much more in glory.
Nebo jestližeť přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více přisluhování spravedlnosti rozhojňuje v slávě.
10 For truly that which has been made glorious has not been made glorious in this respect, by reason of the glory that surpasses.
Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání této předůstojné slávy.
11 For if that which passes away was with glory, much more that which remains is in glory.
Nebo jestližeť to pomíjející bylo slavné, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné.
12 Having therefore such a hope, we use great boldness of speech,
Protož majíce takovou naději, mnohé svobody v mluvení užíváme,
13 and not as Moses, who put a veil on his face, that the children of Israel would not look steadfastly on the end of that which was passing away.
A ne jako Mojžíš kladl zástěru na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející.
14 But their minds were hardened, for until this very day at the reading of the old covenant the same veil remains, because in Messiah it passes away.
Pročež ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnes ta zástěra v čítání Starého Zákona zůstává neodkrytá; nebo skrze Krista se odnímá.
15 But to this day, when Moses is read, a veil lies on their heart.
Protož až do dnes, když čten bývá Mojžíš, zástěra jest položena na jejich srdci.
16 But whenever one turns to the Lord, the veil is taken away.
Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňata bude ta zástěra.
17 Now the Lord is the Spirit and where the Spirit of the Lord is, there is liberty.
Nebo Pán jest Duch ten, a kdež jest ten Duch Páně, tu i svoboda.
18 But we all, with unveiled face looking as in a mirror the glory of the Lord, are transformed into the same image from glory to glory, even as from the Lord, the Spirit.
My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jako v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně.
